Dneska mi jedna holka půjčila svou pampeliškovou svatozář, probrala všechny vousy na tváři, tu pak pohladila a s optimisticky ustaraným výrazem řekla, že bych byl dobrej táta.
Ať to řeknu jakkoli opatrně, bude to znít jako vytahování, ale nebylo to poprvý.
Jenomže tentokrát je to vážný.
Téhle je pět let.
Ať to řeknu jakkoli opatrně, bude to znít jako vytahování, ale nebylo to poprvý.
Jenomže tentokrát je to vážný.
Téhle je pět let.
Taky jsem dneska konverzovala s jednou pětiletou. A poprvní v životě mi trošku zalítlo (od slovesa litovat), že mi ten navrchu dal jen kluky. Ona byla prostě - úžasná. Natírala se mnou nápis na dlažbě. Pak jsem utřela "kouzelnou vodičkou" ruce já jí a pak ona mně...
OdpovědětVymazatA nakonec jsme normálně utekla jakože nutně cosi vyřídit, páč bych ji musela ukrást a strčit do auta a ujet. :-)
:-)
OdpovědětVymazat...tahle dokonce dospěla k názoru, že mám tak nemožný tričko, že mi musí dát to svoje a hrozně jí štvalo, jak to nejde technicky vyřešit :-)
...ale ten křížovej výslech, co jsem musel podstoupit, na ten radši vzpomínat nebudu :-))
To je krásný, fakt! Já se te´d dobíjím na své čtyřleté sestřenici a protože mám teď opravdu nechutně moc volného času, trávím ho povětšinou s ní (a její maminkou, která má v bříšku další mojí sestřenici-bratrance) a vyzvedávám jí ze školky, běhám kolem ní zatím co ona jezdí na růžovém kole, dáváme si jahůdkovou zmrzlinu, u které vadí, když je v ní nalezena celá jahoda, počítáme ploštice na chodníku, chodíme "sejtkovat" na písek, vybírat látku na svatební šaty pro maminku (vybrali jsme plyšovou s kravím vzorem)...v tomhle věku jsou úžasný, ty vážný rozhovory s nima...já už chci takýýýýýýý!!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatJája
Ahój Jájo! Ty žiješ!
OdpovědětVymazat...plyšovou s kravím vzorem :-)))
No, hlavně že nedobíjíš sestřenici :-), tu výrobu dětí kolem sebe asi vnímám podobně - a vážný rozhovory mají kolikrát logičtější závěry, než když se bavím s dospělýma, to je fakt :-)
Tak jsem tu uronila a utřela si nos ;)Jsou tak bezprostřední a skvělý, v těch pěti zvlášť. Jak to má Ru s klukama, tak já opačně, ale když už mě nějakej až tak dostane, taky mám takový sklony :)
OdpovědětVymazatJirko, DĚLEJ NĚCO !!!!!
To byla Anina
OdpovědětVymazatjojo, pripojuju se k Anine! :o)
OdpovědětVymazatAhoj Radko, s čím se připojuješ? S tím "dělej něco!", nebo s těmi sklony a utírání nosu? :-))
OdpovědětVymazatAnino, neroň :-) Připomněla jsi mi dávný článek... nemůžu ho... ale najdu - a připojím odkaz dole - článek s podobnou větou a mnoha vykřičníky. Ten nápis už vyblednul úplně, najdu jeho matné zbytky jen kvůli tomu, že o něm vím. Musím říct, že jsem se už někam dostal (jakože někam dál, výš), ale pořád to není ono, pravda :-) A tohle s tím souvisí.
(odkaz)
ten odkaz je fakt drsny :o)) hned me zarazilo ze chybim v komentarich. Asi jsem byla nemocna nebo na cestach...
OdpovědětVymazatJirko, mam to podobny neboli uplne stejny. V podstate totez. Ten odkaz jakoby byl o me a ty komentare taky. Ale uz neresim proc pisu. Protoze si myslim, ze to vim. Ze je to pro me svet za svetem. Muj protipol. Druha strana vahy na ktere se houpu. Moje JA, ktere bezne nenosim vypalene na cele ale ktere ke me patri.
Akorat nemam potrebu neco delat. Spise mi blog pomaha nedelat nic. Uchlacholit to moje JA na druhe strane vahadla. Kdyz jsem nahore tak me pomaha sundat se dolu a kdyz jsem dolu tak me zase vytahuje nahoru. Vyrovnava houpacku.
No, vždyť já ti říkám pořád, že to mám stejně! :-))
OdpovědětVymazat"pomáhá sundat dolů" - to jsem ještě nečetl, že bys potřebovala "klesnout" :-), ale fakt je, že srovnání někdy potřebujem i opačným směrem - to ukolébání je sice nebezpečný, ale zároveň se přesvědčujeme, že pořád dokážeme stoupat nahoru. Někdy mi připadne, že to celý dělá člověk záměrně aby se nenudil :-)
jak to ze ne. Kazdou chvilku se mlatim klackem po hlave abych moc nevyskakovala a rychle slezla dolu :o)Dobrovolne a v klidu. Nez me z toho zebriku tam nahore nekdo srazi a jeste me u toho nakopne.
OdpovědětVymazatja jsem opatrna. nekdy az moc :o))
Anina - No, Jirko..hesla..tys ho asi strhnul..
OdpovědětVymazatTak heslo ne, ale KONEJ :)))a já asi zopakuju to, co tehdy, no snad se toho dožiju, tvýho mimča. Držím palce.
A tak nějak je zvláštní..tehdy se narodil vnuk a dnes jsem se dozvěděla, že budu už trojitou babčou. Zvláštní den..a spojitosti..
Přála bych si zase holčičku :)
:-)
OdpovědětVymazatMně blog pomoh. Posunul mě přes něco, skrze něco, nelituju toho času, kterej jsme s ním strávila, u něj ztratila, ale sama koukám, že si vlastně musím docela vůlí připomínat "Koukni, co je kde na blogách, co staří známí..." - a nový se mi ani číst/hledat nechce, jako bych už to všecko znala, nepotřebovala v tomhle koutě kaleidoskopu nic heldat, něco jako puberta a adolescence, která je za mnou už -cet let...
OdpovědětVymazatRáda vzpomínám. :-)
Ano! Viz tvé "exhumace" z konce blogování :-))) Dostávám se do podobné polohy, akorát ještě nevím, jestli se mi to bude líbit, nebo ne.
OdpovědětVymazatKdyz vsichni odejdete taksi budu jeste chvilu psat pro sebe a pak zhasnu :o))
OdpovědětVymazatPsát si pro sebe není ničemu na závadu.
OdpovědětVymazatDokonce k tomu může být, ale ani není potřeba blog. :-)
neni, ale clovek ma prece jen tak trochu odpovednosti k tomu co pise. Blog je jeho dite. a k svemu decku se chova zodpovedne a laskyplne. a s vaznosti tomu vlastni :o)
OdpovědětVymazatChtěla jsem tím říct, že to dítě nemusí být nutně chlapeček...
OdpovědětVymazatTak to je milý, moc milý ;-)
OdpovědětVymazatahój! :-) to je, to je :-)
OdpovědětVymazatJá tady musím napsat, jak se mnou mává moje poslední vnouče - Maruška. Je to děsný. Nevěřila bych, že se to může stát takhle. Je to určitě věkem, že člověk všechno víc prožívá. Moji vnuci jsou báječní, už velcí. Z různých příčin jsem si je nemohla "užít", když byli malí. Tak teď to prožívám naplno.
OdpovědětVymazatJirko, sice tě neznám v reálu, ale myslím si podle psaní, jak jsem tě poznala na blogu, že bys byl nejen vynikající tatínek, ale i partner. Ještě že nejsem tak cca o jednu generaci mladší :o))))).
:-)
OdpovědětVymazat