tag:blogger.com,1999:blog-53506516929828560392024-03-15T23:18:52.484+01:00Obyčejný blogJirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.comBlogger165125tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-40274844645342660472011-08-01T23:31:00.002+02:002011-08-02T08:35:14.942+02:00Souška<div style="text-align: justify;">Sice stále platí, že úroveň školy stojí a padá s konkrétními lidmi, kteří se na tvarování nových lidí podílejí, ale pořád častěji se na vlastní oči přesvědčuji, že školství jako takové jde v určité věci neskutečně dopředu. Myšleno správnou cestou.</div><div style="text-align: justify;"></div><a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">Nemyslím jen lepší pomůcky, vybavení a celkové zázemí škol, ale hlavně férovější kontakt mezi žáky a učiteli, kteří, ve většině případů, nemají snahu za každou cenu svěřené duše tolik lámat a podřizovat. Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale mně se zdá, že už se tolik nebrzdí individuality (a zároveň deformace) jednotlivých lidí, což beru - přes ty všechny "nežádoucí účinky" - jako velké pozitivum. Některé akce škol, se kterými jsem z různých důvodů v kontaktu, mi berou dech a neubráním se kolikrát srovnávání s tou svou dobou. Zvlášť ve chvíli, kdy na mě ze skříně vypadlo tohle:</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhK6Cj3PMDRPkOvWDJkoIzv47Bb579JRoDsuv56BGgsOW-9xOOrb2LzeLhixPLOm3ny8ySFkaS3_bulA9MX0rT9-tMYl8UzGx-HsT-ke2yNfbnDiBQ380DoNeAsyF8P3nRq_rFmVN1z_jmV/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhK6Cj3PMDRPkOvWDJkoIzv47Bb579JRoDsuv56BGgsOW-9xOOrb2LzeLhixPLOm3ny8ySFkaS3_bulA9MX0rT9-tMYl8UzGx-HsT-ke2yNfbnDiBQ380DoNeAsyF8P3nRq_rFmVN1z_jmV/s320/1.jpg" width="212" /></a></div><div style="text-align: center;"></div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">...a hned následující úvod do školního řádu</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS3dE8TrV3VfAf3bRZ7mHiYWbtGTBS1B4_wfPxYA4cJCqIr1DLUGyDD9ijho1_zfL7qxW4YX-G44fBwOD3mZTcYqlQsk92TEG5BFYyZDNCs6qgZtlK0Sj2F3j6-UNAQ4QftZI3tAE1ujYQ/s1600/0.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="222" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS3dE8TrV3VfAf3bRZ7mHiYWbtGTBS1B4_wfPxYA4cJCqIr1DLUGyDD9ijho1_zfL7qxW4YX-G44fBwOD3mZTcYqlQsk92TEG5BFYyZDNCs6qgZtlK0Sj2F3j6-UNAQ4QftZI3tAE1ujYQ/s320/0.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> ...mě spolehlivě dostal zpátky, do toho období, kdy se mě všichni neustále ptali: "A nechceš to radši zkusit tou pravou rukou?", nebo: "Soudružka učitelka to s tebou myslí dobře, musíš ji poslouchat!" A já teď ze stránek žákovské knížky s odstupem pozoruji</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcvC7scvANVapGnfVTErJpLCGHPoTZam_DsVJr3BPHxi08BqoLoXZAVpFZD6vNeRZwDZy7GAzxjr8FGrXeSYfq5IP01fLmfotXBCx9tn_5ky3apBjA1bxx8QlrJzH1nCaMx6LtEU4sx70G/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="233" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcvC7scvANVapGnfVTErJpLCGHPoTZam_DsVJr3BPHxi08BqoLoXZAVpFZD6vNeRZwDZy7GAzxjr8FGrXeSYfq5IP01fLmfotXBCx9tn_5ky3apBjA1bxx8QlrJzH1nCaMx6LtEU4sx70G/s320/2.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: center;"></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">...jak vzteklá, nebo afektovaná musela být (spolu se zážitky, které si trochu pamatuji) ve chvílích, kdy mi psala dokola téměř stejné poznámky z různých předmětů (na prvním stupni jedna souška na všechny předměty samozřejmě) a nedokázala se mnou evidentně hnout tam, kde mě chtěla mít. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTJw5w0AWVCHjINBwbZLGRFKJYF6UnxOAatsLNB88ntvspm3ZxLD93GMpXRUoZvCYyz3L2ainqquL2M6Rx2RpuaubmfS3y9PYv3hTelKcdgCDE15l-FalS1En9LtYcNAokhVPvL9s8xT6x/s1600/3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTJw5w0AWVCHjINBwbZLGRFKJYF6UnxOAatsLNB88ntvspm3ZxLD93GMpXRUoZvCYyz3L2ainqquL2M6Rx2RpuaubmfS3y9PYv3hTelKcdgCDE15l-FalS1En9LtYcNAokhVPvL9s8xT6x/s320/3.jpg" width="235" /></a></div><div style="text-align: center;"></div><div style="text-align: justify;">Nechci tvrdit, že jsem byl nějaký nezlomný samorost - naopak, jsem rád, že ta doba skončila, protože jsem byl na můj vkus tvárný až moc. Ani nechci dávat soušce za vinu všechny vlastnosti, které se mi na mně nelíbí a už vůbec nemám zájem se stavět do role ukřivděného, ale přece jen... nechápu, jaký smysl to mělo mít. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrvzq9to8NzWTakUm3sTJ5P4_9pwcelP_Lama1LjP4C108FV460Z0FVBywDfxWXmZEoobV5TXyOkNQv5YS61XReUqR6IhIjROoctSMbhaT4GwTtzn4OA4x6whH2KUZNQy8qZD2zvXuuvtB/s1600/5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrvzq9to8NzWTakUm3sTJ5P4_9pwcelP_Lama1LjP4C108FV460Z0FVBywDfxWXmZEoobV5TXyOkNQv5YS61XReUqR6IhIjROoctSMbhaT4GwTtzn4OA4x6whH2KUZNQy8qZD2zvXuuvtB/s320/5.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Jaký smysl mělo mít to opakované přezkušování z látek, které mi nešly a oťukávání těch, které mi přinášely obvykle lepší známky, ale co kdyby náhodou... </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7dq364QESE7bUy7vNUvrxi-bNK3ueLGa9FiXGuzw4MWUEMKhPCKB7JDBq6qJrgGIH1rDVLBOtSMZwaTU6z82nZjhyphenhyphenjdz5tl4P3qAaIw4iVsEZAB9N8NBqoM0m2dKXK6x4Tfg1gSbMnAc6/s1600/6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="236" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7dq364QESE7bUy7vNUvrxi-bNK3ueLGa9FiXGuzw4MWUEMKhPCKB7JDBq6qJrgGIH1rDVLBOtSMZwaTU6z82nZjhyphenhyphenjdz5tl4P3qAaIw4iVsEZAB9N8NBqoM0m2dKXK6x4Tfg1gSbMnAc6/s320/6.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: center;"></div> Ale hlavně - co mělo znamenat to ponížení v podobě vlastnoručně psaných poznámek?! To bylo to nejhorší šlapání po hlavách, přestože jsem teď po letech při čtení povinně psaného výkřiku "Nemám ručník!" vyprskl smíchy.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiag9rQG0oSYKLVX-VHS5X_XdOai_wgA4QqfGVaXPTA6uWXdiKlxe-gHGeVEABmu0VSgOCB04K0T2xgyqWmMejPbgq3QSZocFOdiV8IX72GhCTvFsmRMPqA6ahMLWTsXD2R6Rux0U0LlmKb/s1600/4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiag9rQG0oSYKLVX-VHS5X_XdOai_wgA4QqfGVaXPTA6uWXdiKlxe-gHGeVEABmu0VSgOCB04K0T2xgyqWmMejPbgq3QSZocFOdiV8IX72GhCTvFsmRMPqA6ahMLWTsXD2R6Rux0U0LlmKb/s320/4.jpg" width="230" /></a></div><br />
<div style="text-align: justify;">Moc dobře si pamatuji, jak mě měli spolužáci za blbce, který nemá skoro žádné zameškané hodiny (natož neomluvené) - a asi jsem jím byl - v obrovské tabulce jen trapně osamocený řádek se suchou poznámkou 14. až 22.12. "Nemocen - angina" - to si pamatuju taky živě: "Sněhem zaváté pole, mráz v sovětském stylu, jedu na obrovském grošákovi (jsa veden za uzdu majitelem), připadám si jako v pohádce (Tři oříšky pro Popelku samozřejmě), kterou násilně ukončuje teploměr v podpaždí, hnusný čaj, dřevěná špachtle v krku a zpocený prostěradlo."... toho roku jsem zachránil Vánoce celému městu, protože jsem se podle rozkazu uzdravil včas a Jéžíšek mohl přijít.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Takže souško učitelko, děkuji, už nechci. Víte... já si z vás pamatuji jen špičatý nos a naběhlou žílu uprostřed čela - i přesto, že se vám dělala jen v jistém stupni vytočenosti.</div><div style="text-align: justify;">Alespoň jsem zjistil, že problém "dělat věci jen když chci já" jsem měl už dřív, stejně se ale divím, že to na mně jinak nechalo jen snadno zakrývatelné stopy - tedy... jestli se náhodou nemýlím.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">_______________________________________________________</div><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: x-small;"><i><span style="font-size: small;">Poznámka: Po kliknutí se obrázky trochu zvětší, chcete-li</span>.</i></span><br />
<br />
<br />
<br />
<span style="font-size: x-small;"><i>. </i></span></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com72tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-88673255655675351922011-03-24T11:33:00.000+01:002011-03-24T11:33:20.265+01:00Nedostatek volných radikálů<div style="text-align: justify;">Před pár dny jsem potkal známého a bavili jsme se, mimo jiné, o potvrzení trestů "krátkovlasích vítkovských žhářů". Právě zakončuju téma naplněných věznic reklamní parafrází, že "to způsobí nedostatek volných radikálů" a všimnu si čehosi barevného na okně nad našimi hlavami, vytřeštím oči, můj protějšek se otáčí, kam to koukám a oba naráz vybuchujeme smíchy. Pro tentokrát ten přetlak odnesl kamarád spuštěným švihadlem u nosu a já mít umělý zuby, tak už jsou venku...</div><div style="text-align: justify;"></div><a name='more'></a><br />
<div style="text-align: center;">... </div><div style="text-align: justify;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLCGoWd8jg3_QJRSGhB8W-KvRMkktZ9fpQ1zlsSZQZlfw0-0ufDcwlwjq5CAQgFcAsENUZM9LeuhTgW0OVWXhNR-p9htYManKf053x6t3NFTClQfrn7oX1p6SCsD9J0tByYINRTVX5lUZY/s1600/krtek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="311" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLCGoWd8jg3_QJRSGhB8W-KvRMkktZ9fpQ1zlsSZQZlfw0-0ufDcwlwjq5CAQgFcAsENUZM9LeuhTgW0OVWXhNR-p9htYManKf053x6t3NFTClQfrn7oX1p6SCsD9J0tByYINRTVX5lUZY/s320/krtek.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: center;"> ... </div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-81559302777017216572011-02-21T00:08:00.002+01:002011-02-21T00:16:16.077+01:00(C)hořím<div style="text-align: justify;">Hodne lidi tvrdi, ze clovek se zastavi az z donuceni. Sice tomu porad neverim, ale nekdy to docasna pravda byt muze (usmev).</div><div style="text-align: justify;">Treba ted. Po dlouhe dobe jsem opet neodmitl nabidku beztrestneho lezeni v posteli a prestoze znam mnohem prijemnejsi zpusoby nakazeni, tak si celkem lebedim. Snizily se mi totiz naroky a nic mi nechybi. Na dosah prave ruky dve oloupane mandarinky, jedna oplatka oriskova a bylinky v horke vode, pri leve ruce sklenicka se zdvojenym Jamesonem. Jak vidite, volim radeji alternativni lecbu :-) A funguje to. Horecky jsem se zbavil pred tremi dny zazvorovym cajem - lidi to je sila - zvlast, kdyz neznate pomery a presvihnete davkovani - sice vam jezdi huba sejdrem a nehty opisuji osmicku, ale behem nasledujicich dnu uz jen pozorujete bacily, jak v zachrannych modulech, pravidelne splachovanych k rannim jizdam do Hamburku, opousteji v panice vase telo :-) Ted se jeste potykam s kaslem, ale ten je nezbytny k omluvnym hovorum, kdyz volaji zakaznici - bez nej bych uz nemohl lezet a mne se jeste chce.</div><div style="text-align: justify;">Jinymi slovy: "Jsem spokojeny. A je mi jedno, ze nevim, jestli je to dobre nebo spatne."</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">P.S.: Co delate s nohama, aby vam, coby podpery pod notebookem, neujizdely po prosteradle?</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-9494369338613639922010-11-29T00:00:00.010+01:002012-06-29T18:32:27.720+02:00Auto, Anna, Líza...<div style="text-align: justify;">
Poslední dobou nabývám dojmu, že jsou lidé při svém filozofování o bytí i nebytí, nezdravě zatížení utkvělou myšlenkou, že jejich existence má nějaký vyšší smysl. Některé indicie z mého života mi ale neustále dávají najevo nezlomný fakt, že jsem taky jenom člověk, a tak se čas od času podobné deformaci těžko vyhnu.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Když se tak dívám na seznam zveřejněných článků na tomhle (i předchozím) blogu, musím se většinou usmát. Neustálá dětinská snaha "přibarvit si", což ve finále spotřebuje víc energie, než stojí samotné zajištění podstaty "barevného". Člověk se pak točí v jakémsi kole vzpomínek, při současném deficitu přísunu nových příhod, protože vytváření těch fantazijních stojí přeci tolik času... <br />
Potom musí v hlavě zákonitě hlodat nezodpovězené otázky o příčině takového chování: "Jsem normální já, nebo ti ostatní, co říkají, že nejsem <i>normální</i>? Mám to na doživotí, nebo to můžu změnit? Chci vůbec něco měnit? A opravdově začneš žít teda kdy? A jak to poznáš?!"<br />
<br />
Když mi něco takového vleze do té hlavy a snažím se na něco přijít, tak si většinou vyba(r)vuju události, které mi nějakým podstatnějším způsobem upravily život. Z těch zveřejnitelných je to třeba první velké nádobí, na které jsem nespravedlivě zůstal sám, zatímco celá rodina zmizela neznámo kam. Už jsem o tom psal, někteří si možná vzpomenete se mnou. Zvolil jsem tehdy taktiku, že si rozprostřu utěrky po celé lince a jídelním stole tak, aby mezi jednotlivými kusy bylo dost místa a nádobí se samo úplně (nebo aspoň skoro) usušilo. Začal jsem umývat a rozmísťovat. Jenže místo tak rychle ubývá a za chvíli musíte ty utěrky dávat i na skříňky, výsuvnou plochu pro válení těsta, na židle a... dřív nebo později začnete nabývat dojmu, že vám začíná téct do bot a navíc zpomalujete proces mytí, ve snaze odvrátit záhadným samokouzlem to utírání a ukládání. Jenže místo toho jen zíráte, jak váš problém roste a roste až... Tehdá to skončilo tak, že mě brácha asi po čtyřech hodinách našel sedícího a brečícího na zemi (jinde nebylo místo). Od té doby jsem vždycky myl nádobí hned v takovém množství, které se vejde do odkapávače, ale až teď mi je jasné, že už tehdy se začal rýsovat nějaký problém.<br />
<br />
Čas od času se mě někdo ptá, kdy konečně založím rodinu, respektive kdy se dostanu do toho rozmnožovacího cyklu, ve kterém se časem <i>musí</i> nacházet každý <i>normální</i> člověk. Počet a styl otázek, dolujících ze mě novinky na tohle téma, mě nutí k vymýšlení záměrně zlehčujících odpovědí, odvádějících od něj co nejrychleji pozornost a já cítím, že mě to už nebaví, že přestanu odpovídat. Naposledy jsem mluvil o autě. O tom, jak nemůžu mít dítě, protože jsem si ho pořídil místo něj - že je to vpodstatě stejné. Pořád vydává nějaké divné zvuky, smrdí, docela hodně žere a párkrát se mi i posralo, no fakt - a klidně uprostřed silnice! Pak se společně zasmějem, popřejem ať se daří a rozejdem spokojení. Já - že jsem se vyhnul, protější strana, že se zasmála, byť málokdy ví, jak blbě se ptá...<br />
<br />
Taky mě trochu tíží vzpomínky na situace, které jsem nezvládnul tak, jak jsem sám v té chvíli chtěl. Třeba Anna, ale... aha... o té jsem psal <i><b><a href="http://obycejny.blogspot.com/2008/01/jak-jsem-ml-poprv-v-posteli-enskou.html">tady</a></b></i>, (předtím jsem jí říkal Martina) takže teď už nemusím. A taky... <i>tohle jsem smazal, nezlobte se...</i> ale společné pro všechny ty věci, které tady zmiňuju je uhýbání. Neustálé opakování chyb, následné vyhýbání se čemu/komukoliv pro pocit, že příště se těm chybám už nedokážu vyhnout vůbec, proto se radši ani nepokusím. Člověk se pak zákonitě dostává do stavu, kdy si dává nižší a nižší laťku, úkoly, na které snadno dosáhne. Vlastně to předvádím trochu i teď.<br />
<br />
Nejdřív jsem si myslel, že jsem prostě jenom tak líný, pak jsem vystřídal všechny možné vlastnosti, na které to vypadalo, ale nedávno jsem zakopnul o jeden článek o <i>prokrastinaci</i> a divil se, jak moc to na mě sedí. Dámy i pánové: "Jsem prokrastinátor." Tak zní diagnóza, stejně jako na spoustě vyhledávaných stránek, i na té mé. Našel jsem o tom víc věcí a asi nejvhodnějším linkem pro první informace je <a href="http://psychologie.cz/prokrastinace-jak-na-ni-vyzrat/">tenhle odkaz</a>, ale vyhledejte si sami víc, pokud vás to zajímá - nebudu dělat přednášku o něčem, co jsem si vygůglil teprve před měsícem (tak dlouho mi také trvá psaní tohohle článku). Vsadím se, že se v tom taky někteří částečně najdete, určitě jste někdy něco uměle oddalovali (třeba v učení), ale obávám se, že na mě sedí ten přídomek "patologický", a věřte mi, že to už není sranda.<br />
Kecá mi to totiž úplně do všeho. Nemám v pořádku pracovní, ani soukromý život. Hodně lidí si myslí, že na ně kašlu. Když to dotáhnete tak daleko, že oddalujete i odchod na toaletu, odevzdání důležité zakázky, nebo uklízení v bytě, tak už opravdu není co závidět. Líbí se mi věta v odkazovaném článku <span class="Apple-style-span" style="line-height: 20px;"><span class="Apple-style-span" style="font-family: inherit;"><i>„Práce, na které mi opravdu záleží, je právě ta, kterou bych rád udělal dokonale, takže ji odkládám...“ -</i> tohle přesně a jednoduše vystihuje to, co se složitě snažím popsat. Nejen práce, ale veškeré úkony, které mám na programu (včetně napsání tohohle článku), dokonce i na tom dobrovolně sestaveným - a přesto k nim přistupuju, jako bych měl jeden život někde v záloze.</span></span><br />
<span class="Apple-style-span" style="line-height: 20px;"><span class="Apple-style-span" style="font-family: inherit;">A teď jsem jen zvědavý, jestli mi tohle veřejný přiznání v něčem pomůže...</span></span><br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><i>(původně použité video k článku najdete na tomto webu:</i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><i> <a href="http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/prokrastinace">http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/prokrastinace</a></i></span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
------</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Dodatek:</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Když si čtu článek s odstupem, musím dát Lišce (první komentář) zapravdu v tom, že mým způsobem popisovaný problém působí "odlehčeně", nijak nebezpečně a drasticky. Kromě částečně odfláknutého článku je to možná i tím, že tak vypadá v reálu - jako spousta problémů, které nejsou primárně život ohrožující. Připletou se vám do cesty, ale nejsou dostatečně velké, abyste přes ně neviděli. Chvíli je kopete před sebou a pak se přes ně natáhnete a jdete k zemi, aniž byste pořádně věděli proč. Některé jsou i k smíchu, nebo se prostě "nezúčastněným" jeví jako uměle, respektive zbytečně vytvořené. Dnes je přeci moderní léčit se i ze špatně zavázaných tkaniček... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>"S rysem prokrastinace se pojí nízké sebehodnocení, nízké sebevědomí, malá schopnost sebeovládání, zvýšený perfekcionismus, nesoutěživost, sebeklam, dysfunkční impulzivita, deprese a anxieta."</i></b> </div>
<div style="text-align: justify;">
<i>(zdroj: dipl.práce L.Šmídové, resp. Ferrari et. al)</i> </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Musím se přiznat (tedy můžu), že na sobě tyhle záležitosti se střídavou intenzitou opravdu pozoruji a je mi trochu blbě, když vám to sem píšu. Jedním ze znaků je totiž i zastírání neschopnosti a vylepšování obrazu na veřejnosti. Odborníci prý rozlišují prokrastinaci na situační, časově ohraničenou, funkční (tu jsi měla, Liško, pravděpodobně na mysli ty) a na druhé straně chronickou, většinou dysfunkční, která vás válcuje úplně... odkazy na starší výklady obsahují příhodné označení "<b><i>všeprostupující</i></b>", což nepotřebuje další omáčku. </div>
<div style="text-align: justify;">
Člověk s chronickou prokrastinací (<i>etymologii tohoto hnusného slova hledejte v latině</i>) se dostává do situace, kdy už nejde jen o oddalování těch těžších a nepříjemnějších úkolů, ale i obyčejných, každodenních povinností. Čímž si vytváří ještě větší peklo, protože přisuzuje relativně malým úkolům zbytečně velké rozměry. Jakoby nemohl opustit ten kolotoč vlastní nespokojenosti, živené nesplněnými předsevzetími z předchozího večera. Osobně jsem například netušil, jak blízké je napojení na perfekcionismus - nikdy jsem se za perfekcionistu totiž nepokládal, naopak. Vzpomínám si jak jsem, ještě jako zaměstnanec, pracoval na jednom výkresu tak, aby byl opravdu vypiplaný a jedinečný (vzhledem k ostatním). On jím byl (jak mi dali zaměstnavatel i kolegové najevo), graficky náročnou metodou vypocený, ale za cenu trojnásobně stráveného času, utraceného bez ohledu na to, že konkrétní výkres nebyl v celku vůbec důležitý. Tady musím dodatečně poděkovat šéfovi za shovívavost, anebo mu jít vynadat, že mě z toho nedostal a ještě mě podporoval. Dnes jsem si skoro jistý, že to začalo někde u toho nádobí (viz článek)...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vsadím své boty, že si někdo z vás teď říká, abych už přestal otravovat a místo psaní začal problém řešit a neztrácel čas zbytečným pindáním, zvlášť když mám snahu vás do toho ještě zatahovat. Berte to, prosím, jako součást soukromé léčebné metody člověka, který to skutečné řešení co nejvíce oddaluje a chce vám ukázat, že má pravdu (<i>lehký úsměv</i>). Třeba i přiznáním, že mi právě utíká čas, kdy jsem měl dokončit zakázku na zítřejší odevzdání. Je 22:54 a neudělal jsem ani čárku. Budu muset jít spát, ale až vymyslím nějaké smysldávající zdůvodnění pro sebe i zákazníka - anebo ne, radši půjdu spát hned a vymýšlet důvody pro zítřejší výmluvu budu až v přestávkách při propoceném probouzení se hrůzou, že jsem něco nesplnil (<i>už jste nade mnou konečně zlomili hůl?)</i>. Nezlobte se, ale já bych se jinak k dopsání tohohle článku vůbec nedostal.</div>
<div style="text-align: justify;">
V posledních dvou odstavcích jsem nadělal hodně překlepů - nejvíc jsem měl problém s prohazováním písmenek ve slovech a blbne mi klávesa shift na velká písmena na začátku vět. <i>Perfekcionalisticky</i> jsem se k nim vracel a opravoval. Pokud najdete nějakou chybu, je to známka jiného "(d)efektu" - odklonění pozornosti jinam. A tak si můžete všimnout nepřirozených protikladů v jedné větě, jako například snaha vkládat hovorový tvar sloves (<i>pozoruji</i> vs. <i>píšu</i>), aby to četli i ti, které spisovná čeština odrazuje od dočtení do konce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Lidi, prosím vás, já nechci abyste mi pomohli. Chtěl bych, abyste viděli, jak se z toho dokážu vyhrabat a pak mě za to plácali po zádech a psali, jak jsem dobrej.</b> <i>(těžký úsměv)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec uvedu ještě pár odkazů - zvlášť u toho druhého doporučuju (doporučuji) přečtení konkrétního příkladu, příběhu člověka, který se choval podobně mým zážitkům, které se stydím detailně popsat.</div>
<div style="text-align: justify;">
--- </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.eft.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=142:prokrast1-id142&catid=77:vykonnost&Itemid=89" target="_blank">prokrastinace - část1</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.eft.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=144:prokrast2-id144&catid=77:vykonnost&Itemid=89" target="_blank">prokrastinace - část 2</a></div>
<div style="text-align: justify;">
---</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://is.muni.cz/th/105452/ff_m/Diplomova___prace_-___Smidova_Lenka.pdf" target="_blank">diplomová práce Lenky Šmídové</a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://is.muni.cz/th/114738/fss_d/Proc_disertace_gab.pdf" target="_blank">disertační práce Mgr.Romana Gabrhelíka</a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: xx-small;"><i>(v případě nesouhlasu s uvedením odkazu ze strany vlastníků autorských práv prosím o upozornění prostřednictvím komentáře) </i></span></div>
</div>
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com37tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-78700072714922927952010-09-18T23:36:00.001+02:002010-09-18T23:37:50.306+02:00Opět<div style="text-align: justify;">Já vím, už se to dá nazvat úchylkou, nebo v lepším případě zamrznutím na jednom bodě, ale opět jsem si nemohl pomoct a musel si tam stoupnout a mačkat spoušť. Ve snaze najít si nejlepší místo, jsem se dostal až úplně dopředu, což se ukazuje jako chyba, kterou je protkaná celá letošní série - moc blízko, takže tentokrát je to o detailech. </div><a name='more'></a><br />
<br />
Nebudu vás otravovat jako minule, dám sem jen ty, kterým ořez a pozičně nesprávný obraz nevadil až tolik.<br />
<div style="text-align: center;"><br />
</div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN4OsnIjFjFDjb9abmYTDR2IQ6jlvstJTjp81wLiBfD_ItkN0uE5hh8ksto_2GMvpPo7GtrohOH4zk-A-th1DOhvm364040dO65RpJlhZQs-w4xej7dl5fLF9okQKvpwUCof0fIVNDviPr/s1600/3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN4OsnIjFjFDjb9abmYTDR2IQ6jlvstJTjp81wLiBfD_ItkN0uE5hh8ksto_2GMvpPo7GtrohOH4zk-A-th1DOhvm364040dO65RpJlhZQs-w4xej7dl5fLF9okQKvpwUCof0fIVNDviPr/s320/3.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5NHLg1rrESUNIviL-dXENFlhXketrzO0kClxwxk8nRa4Xvg7ZIPR8ZXPr-Ar8Vd9TzXCGorvlRZKGt0wmjwKr59v7QSC69ZlXABmHMdafjBYW1vYv0o4i3t6vuIa_e535MpAwihr00iTx/s1600/10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5NHLg1rrESUNIviL-dXENFlhXketrzO0kClxwxk8nRa4Xvg7ZIPR8ZXPr-Ar8Vd9TzXCGorvlRZKGt0wmjwKr59v7QSC69ZlXABmHMdafjBYW1vYv0o4i3t6vuIa_e535MpAwihr00iTx/s320/10.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU0MzzkOqCFFsPGImLn4qrU9oRAsphsuowlUMbqp4zmdqG9myVsp7va3_z-7a3Rl7XfTIiqBlvBCCXzbd324S_-r520jLiH_pqcCF-1doJXWv05nd42bHHz2m27J7qxl1QD8imrXKc1e_r/s1600/15.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU0MzzkOqCFFsPGImLn4qrU9oRAsphsuowlUMbqp4zmdqG9myVsp7va3_z-7a3Rl7XfTIiqBlvBCCXzbd324S_-r520jLiH_pqcCF-1doJXWv05nd42bHHz2m27J7qxl1QD8imrXKc1e_r/s320/15.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3y4StVjJAqgn84GQpnTGUnoVUDwMpqcrPukYiodXMOCHNXFbOzJ_26cSxFtfivOVuBGYDly732eVnbq7aScI7_oMN3ZELpLKYwr8_GoI_M4k5XAwTUv8a0Q7Q5zqW__eEBA_Zky4bXLHQ/s1600/16.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3y4StVjJAqgn84GQpnTGUnoVUDwMpqcrPukYiodXMOCHNXFbOzJ_26cSxFtfivOVuBGYDly732eVnbq7aScI7_oMN3ZELpLKYwr8_GoI_M4k5XAwTUv8a0Q7Q5zqW__eEBA_Zky4bXLHQ/s320/16.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkpmp6dLpdFujzvWRV21UaN6rKNB4h_h-qAvKvZ4PkSz1Bj306KsqwcD30CC857HmxD-RuNJjMQn9WmRHvAvvZL6Mc2MFF-E9Bcv4hWIonHElLhJU1erNtnFqQgdDcjJ7mSeHKbpzOReIx/s1600/17.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkpmp6dLpdFujzvWRV21UaN6rKNB4h_h-qAvKvZ4PkSz1Bj306KsqwcD30CC857HmxD-RuNJjMQn9WmRHvAvvZL6Mc2MFF-E9Bcv4hWIonHElLhJU1erNtnFqQgdDcjJ7mSeHKbpzOReIx/s320/17.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizpdEWkXJq5L3EezyFx6VId1De0umGfUeQdx6Cng-lNOvW3nvNu8zwtPhujZxFVTMTpCcMO-CsvV6Z6QTCNL4QAZWucYBcQeZFTamLSkpcu272UsMcP7JkRO2UmocR8vHN3Aaz9wUcremN/s1600/4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizpdEWkXJq5L3EezyFx6VId1De0umGfUeQdx6Cng-lNOvW3nvNu8zwtPhujZxFVTMTpCcMO-CsvV6Z6QTCNL4QAZWucYBcQeZFTamLSkpcu272UsMcP7JkRO2UmocR8vHN3Aaz9wUcremN/s320/4.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;">...</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-9713253622642506622010-04-20T14:09:00.002+02:002010-04-20T14:11:22.328+02:00Je a není<div style="text-align: justify;">Při návštěvách úřadů jsem si už zvykl na spoustu věcí, takže když nám občas tvrdí, že něco, co je, tak vlastně není, mě už moc nepřekvapí. Ale po přečtení takových příhod, jakou je i <a href="http://barmanka.bloguje.cz/845524-a-nejradeji-chodim-po-uradech.php">barmančinna epizoda</a>, si člověk občas uvědomí, že si v tomhle prostředí fakt nesmí být ničím jistý.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNG5cFIHYa-BUisFA8Z4B7FoeM-wS7uyURjj7zPFjDAa_hgZBBMs8aj-qwpE3Lfx6mSzLrsSn1i8g2nyg4Ps-8xa48qbmjqx-0rkGRJikmdYOLknw6QTW8BsWKTs8yBqaaaNzUcWsNM4z/s1600/Foto-0211.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNG5cFIHYa-BUisFA8Z4B7FoeM-wS7uyURjj7zPFjDAa_hgZBBMs8aj-qwpE3Lfx6mSzLrsSn1i8g2nyg4Ps-8xa48qbmjqx-0rkGRJikmdYOLknw6QTW8BsWKTs8yBqaaaNzUcWsNM4z/s320/Foto-0211.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">.</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-12872826102617846142010-04-15T19:37:00.002+02:002010-04-15T19:48:29.789+02:00Záhada teploměru<div style="text-align: justify;">Předtím jsem to neměl moc ve zvyku - snad proto, že jsem neměl teploměr, a vpodstatě mi bylo fuk, jak je venku - ale poslední dobou před odchodem do práce zavadím pohledem o displej takové té meteostanice s bezdrátovým čidlem, položeným na vnějším parapetu okna (dali mi to darem). Fungoval celkem normálně, ale po několika špatně odhadnutých ránech (né ránách) pár dnů dozadu jsem se celkem klepal, protože mé oblečení bylo nepřiměřené tomu, co se venku dělo. Můj mozeček vydedukoval, že to bude "asi ňáký rozbitý" a začal jsem zkoumat obě části přístroje. Vzhledem k tomu, že kromě roztřískání celého výrobku můžete maximálně vyměnit baterky, tak jsem vyměnil baterky a zase se chvíli oblékal podle teploty, tlaku a rosného bodu. V pondělí bylo 13° a dneska dokonce 17°C, to všechno kolem sedmé ráno!, takže zase kosa samozřejmě a já ji klepal celé dopoledne. I tentokrát jsem totiž odešel v "jarním modelu" a než jsem dorazil do kanclu, bylo jasné, že budu kupovat nový teploměr, protože sedmnáctistupňová fikce byla zase úplně mimo realitu.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Jéénže...</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Sedím si takhle po obědě za oknem (vevnitř) a relaxuju (ano, je to opět na záchodě) a najednou se místností mihne stín. Zjišťuju, kde co lítá a ona je to naše kočka polodomácí. Rozvaluje se za sklem a nenápadně sonduje mezi žaluziemi, jestli nemám náhodou poblíž sáček s masem, co jí tak chutná, i když samozřejmě naoko těžký nezájem. "No nic, holka, nemám ani maso, ani čas, musím zase do kanceláře, dobře to tady hlídej", řekl jsem v duchu a ztratil se jí z očí.</div><div style="text-align: justify;">Vzhledem k tomu, že mé myšlení má trochu problém s pozvolným najížděním a některé věci mi docházejí až po (díkybohu aspoň to), tak jsem se doslova plácnul do čela až kdesi v parku.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Takže záhada teploměru je zlomena. Teď pro změnu začínám řešit, co si počnu s podchlazenou kočkou.</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-5722488432417690672010-04-03T15:13:00.006+02:002010-04-03T15:49:42.395+02:00O tom, jak se mi chtělo a spletl jsem se.<div style="text-align: justify;">Není to ještě ani pět dnů, co jsem byl odměněn dalším zářezem v mé celkem bohaté sbírce trapných okamžiků, ve kterých s kovovou pravidelností nedobrovolně obsazuji hlavní role. Byť jich valná většina zůstává, pro svou nesdělitelnost, skryta za hradbou mých zubů, jsou i takové, se kterými se přeci jen vytasím, za nepřerušovaného doufání, že mezi vámi není žádná z níže uváděných postav a váš případný smích bude tak patřit jen napsaným slovním spojením a sám zůstanu stranou.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Podrobného popisu chemickobiologických reakcí v mých střívkách, coby následku poctivě polykaných medikamentů, vás ušetřím. Začnu až od toho logického vyústění, že se mi zase chtělo. Čas od času tam chodíme všichni, ale nepravidelnost, se kterou se můj dočasně hostující vnitřek snaží dostat na světlo boží, mi znepříjemňuje časový plán natolik, že jakkoli vzdálená budoucnost je pro mě nejistá a každé oddálení se od komína na víc, než deset kilometrů silně frustrující. Jenže tentokrát jsem musel do jedné neznámé pražské dyzajnově prosklené budovy, <b>ve které jsem nikdy předtím nebyl</b> (a už doufám nebudu) a hlavně nevím, kde mají záchody. Tím se snažím naznačit nejen stav psychického vypětí, ale i zákonitě navazující narušenou schopnost vnímat zdánlivě nepodstatné detaily.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju84tN7xJ0-C08eBonI3KtbDpwaWf60VNpjuNQlYor1lxYbYMWK51Yg_P1SCSj9kKFKUkZj_Wb1jhuYEtgzOceCYhEf2J9EpkgWwFcYLeoAwAOpFqkNpIc6pQ22UaquSOJ3OtY_si-rT6Z/s1600/wc.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="193" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju84tN7xJ0-C08eBonI3KtbDpwaWf60VNpjuNQlYor1lxYbYMWK51Yg_P1SCSj9kKFKUkZj_Wb1jhuYEtgzOceCYhEf2J9EpkgWwFcYLeoAwAOpFqkNpIc6pQ22UaquSOJ3OtY_si-rT6Z/s200/wc.jpg" width="200" /></a></div>A tak v tom bodě nenávratu, jsem po právě absolvované schůzce věnoval pozornost nenuceně zrychlujícímu se kroku natolik, že po vejití do dveří s velkým nápisem WC, mi ve společné předsíňce rozlišení na dámské a pánské oddělení bylo úplně buřt. Ostatně k pochopení těch dyzajnových bezpohlavních paznaků, by mi stejně nestačil ani delší pobyt v tom místě, a proto jsem vkročil do pravé místnosti s důvěrou, že jde opravdu o tu pravou. Naskytl se mi pohled na čtyři prázdné plechové boxy (samozřejmě dyzajnové) s WC mísami a vybral si tu poslední. S blažeností, střídající se s pocitem vítězství, jsem se posadil a začal řešit to, co jsem musel.<br />
<br />
Po chvilce jsem se začal rozkoukávat a původně přehlížené detaily mi začaly do sebe zapadat způsobem, který se mi zrovna nelíbil. Chybějící pisoáry jsem ještě přešel s relativním klidem, to se přeci může stát, ale existence odpadkových minikošů, neobvyklé čistoty, zrcadla a hlavně navoněného <a href="http://obycejny.blogspot.com/2009/05/papir-slana-voda-vrzajici-drevo.html">Grand Finale</a> mi nemilosrdně ukázaly, že jsem fakt na dámským. Jenže další nezvratný důkaz měl teprve přijít.<br />
<br />
Přišly tři. V podobě neskutečně ukecaných ženských. Omlouvám se, ale jiné vlastnosti jsem u nich neměl možnost přes tu sílu plechu zjistit. Zrovna jsem vzal do ruky ruličku Grand Finale, začal poměřovat zbývající tloušťku namotaného papíru (bylo to jen tak tak) a chtěl zahájit ukončovací rituál, spojený s nenápadným zmizením ze zapovězeného území. Bohužel, nepodařilo se. Dosavadní míra štěstí se dovršila a já musel začít trpět. Sice bylo dobré, že jsem měl tu hlavní fázi už za sebou a nemusel řešit zvukovou stránku mého problému, ale žádné další ulehčení se na obzoru neobjevilo. Kdo jste něco podobného zažil, tak se celkem vcítíte do mé zoufalé situace, kdy (podle mě) devadesátdevět procent lidí zaujme postoj mrtvého brouka a nedutajíc čeká, až nebezpečí pomine. Vteřina mi stačila na rozhodnutí, že jím budu také.<br />
<br />
První šok přišel ve chvíli, kdy jedna z nich zalomcovala klikou mých dveří. V tu chvíli jsem si taky všimnul, jak obrovská je mezera mezi koncem plechových dveří a podlahou. Ničeho byste se ve mně nedořezali. "Zase je to zavřený hergot!", řekla lomcující a šla vedle. Netuším, kolik žen je na tomhle pracovišti, ale ony se tam chovaly tak suverénním způsobem, že varianta obsazené mísy prostě nepřicházela v úvahu. A podle toho vypadaly i dialogy, ke kterým jsem byl nespravedlivě odsouzen. Hromadně je nazvu šokem číslo dvě, protože jsem se postupně dozvídal takové věci, že bych byl tutově zastřelený, dostat se jim později do rukou. Začátek byl celkem v pohodě, to šlo jen o zapomenuté položky na seznamu úkolů dne, potom kdo je kráva a kdo vůl, a že ta lomcující nesnáší drobky v posteli, jenže pak přituhlo. Na řadu přišly osobní záležitosti, a tak jsem se dozvídal podrobnosti o menstruačním kalendáři, nejlepších lécích, vedlejších účincích různých sexuálních záležitostí, a v neposlední řadě o tom, že <i>Frantův</i> <i>žížalák</i> <i>je zahnutej doleva</i>, ale jenom<i> <span class="Apple-style-span" style="font-style: normal;">když se postaví, jinak dobrý.</span></i> S každou podobnou novinkou, za současného hluku nepravidelně přerušované niagáry z vedlejšího boxu, jsem se chtěl stát menším a ještě menším, až budu tím nejmenším, co půjde bez problému spláchnout.<br />
<br />
Šok s pořadovým číslem tři byl sice poslední, ale bezkonkurenčně největší a navíc jsem se o něj podělil i s ostatníma v té místnosti. Jak si tam tak sedím a žmoulám v ruce tu ruličku poslední záchrany, tak si vzpomenu na scény z různých filmů, kdy podobně trapná situace je zakončená kýchnutím mrtvého brouka, nebo je jeho utajovaná existence na poslední chvíli prozrazená třeba tím, že upustí ruličku papíru a ona projede celou místností a zastaví se o botu některého z ostatních. Takže žmoulám, nervózně obracím v prstech a představuju si, jak mi padá na zem, brnkne o hranu kalhot a začíná se odmotávat pod dveře ven, čímž mě zároveň připraví o potřebný materiál na zmíněnou závěrečnou fázi pobytu na křesle smrti. Zákon schválnosti funguje dokonale a vy, kdo tušíte šok tři za tímhle detailem, nejste daleko od pravdy. Rulička mi samozřejmě padá z navlečení na prsty, ale ne tak, že by spadla - jenže tím strachem, aby opravdu nespadla, jsem s sebou cuknul takovým způsobem, že přímo vyletěla, hnaná rychlým pohybem ruky ve snaze ji zachytit a padá na hranu kalhot a...<br />
<br />
...a nastupuje sled tak rychlých událostí, že se to nedá ve stejném tempu ani vyslovit, natož napsat. Následuje popis děje, který trval přibližně půl sekundy, možná třičtvrtě, ale víc určitě ne: <i>"Rulička padá na hranu kalhot a odráží se směrem dovnitř - důležitý materiál je zachráněn, jenže já pokračuju v zoufalém pohybu, provázeným snahou ji chytit a kmitem jdu horní polovinou těla dolů, a protože k ní patří i hlava, a dveře kabinky jsou nesnesitelně (a dyzajnově) blízko k dolní polovině těla, tak zmíněná kebule zprudka naráží do plechových dveří a místem činu se nekompromisně rozléhá tak obrovský GONG, jakým se, v mých představách, svolávají k obědu tibetští mniši ze všech dohlédnutelných vrcholků hor."</i><br />
<i><br />
</i><br />
Veškerá snaha o utajení je nenávratně fuč, začínám horečně přemýšlet nad slovy omluv a vysvětlení, a místnosti se pomalu<i> </i>zhostilo trapně hrobové ticho...<br />
<br />
Nepotřebuji vidět na druhou stranu a přesto si dokážu představit, jak asi musí být svědkyním šoku číslo tři. Jen slyším poslední tiché zvuky rychlého dokončování nutných úprav a nedobrovolně zrychlené opouštění prostoru, to všechno bez jediného slova. Dokončuji taky, pomalu si začínám přehrávat, jak vypadá prostor před záchody, kdo mě uvidí a kam mám vlastně jít, užívám si vyplavených endorfinů z právě zažitého trapasu a před očima mám tmu, ze které co chvíli pulsuje obrovský nápis "sem trapnej, sem trapnej, sem trapnej..."<br />
<br />
Jdu do přesíňky a čekám, kdy se na mě někdo vrhne s nadávkami, ale nic se neděje. Ta ohlušující rána byla nejspíš tak velká, že se holky ani nezdržovaly s mytím rukou a rovnou pokračovaly dál, s pochopitelnou touhou nepotkat se s viníkem (vlastně s vinicí - mají mě pravděpodobně stále za špehující ženskou). Najednou s sebou trhám, protože někdo vstoupil do předsíňky. Je to chlap, co zrovna vyšel z pánských záchodů, krátce na mě kývnul jakože "dobrý den" a začal si mýt ruce v sousedním dyzajnovým umyvadle jako já. Moje veškerá červeň se začala shromažďovat v obličeji, protože jsem si uvědomil, jak vypadá prostor před záchodem - dyzajnový kancelářský "open space", kde téměř všichni vidí na dveře WC a v téhle chvíli už tutově visí pohledem na téhle bráně slávy, aby alibisticky zjistili, kdo že za to může.<br />
<br />
Nedá se nic dělat, musím z pravdou ven. Tedy aspoň ze záchodů. Celý rudý otevírám dveře, ztěžklé samozavíracím systémem, který málem nafackuje chlapovi za mnou. "Pardon", omlouvám se směrem k němu a znovu přidržuji dveře tak, aby je mohl chytit a projít bez újmy. Otáčím se do volného prostoru a pokračuji kudy mám. Nenápadně sleduji všechny lidi a přijde mi, že jsou bez zájmu o okolí zaboření do své práce a mají klapky na očích. Ve skutečnosti ale vidím, jak dvě paní šmejdí očima a ušima kolem a bez pohnutí hlavy jedna cosi tiše zasyčela na druhou zrovna ve chvíli, kdy jsem byl kousek od ní, jenže na mě se nedívala, což bylo divný. Vyšel jsem rychle ze dveří a začal dýchat. S čerstvým kyslíkem jsem si postupně uvědomoval svou cestu kanceláří a s určitým zpožděním mi doteklo, co že to bylo za větu. Neslyšel jsem ji celou, ale chybějící část jsem si doplnil a dozvěděl se tak, že:<br />
<br />
<i>"Tenhle tejden si ten kretén spletl záchody už podruhý!!"</i><br />
<br />
.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-86458248932565168472010-03-17T11:14:00.000+01:002010-03-17T11:14:21.612+01:00Naší paní "Benzínkové" nechybí smysl pro humor<div style="text-align: right;"><i>...</i></div><div style="text-align: right;"><i>- "Dobrý den, máte měsíční známky?"</i></div><div style="text-align: right;"><i>- "Ne... (lehký úsměv), máme jen ty dálniční, kdybyste chtěl."</i></div><div style="text-align: right;"><i>"No... (velký úsměv), tak já chci."</i></div><div style="text-align: right;"><i>...</i></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-75199857329186972362010-03-07T17:47:00.003+01:002010-03-07T17:51:20.290+01:00Pokrok<div style="text-align: justify;">Už jenom když se podívám na to slovo - POKROK - tak mi prostě nesedí. Je to nějaká přidaná hodnota k normálnímu kroku? Je to povinnost udělat něco navíc oproti tomu, to udělat chci? Spíš mi to zní jako škatulka z hudební branže... Ani encyklopedicky moudrá kniha (čti "wikipedie") ten výraz nijak nevysvětluje, dokonce není ve slovníku cizích slov, z čehož můžu vydedukovat, že by nám pokrok neměl být cizí. A přesto je. Alespoň mně.</div><div style="text-align: justify;">Je mi jasné, že člověk se musí hýbat, jinak zakrní, zahnije a začne smrdět sám sobě, ale nemyslím si, že by zrovna tohle mělo být nazýváno pokrokem. Mám na mysli něco jiného - tu podřízenost celého (našeho "civilizovaného") světa vydělávání peněz. Prostě mě naštval fakt, že mou televizi, která polovinu svého života proležela bez šťávy kdesi za skříněma, musím, jako údajně neopravitelnou, vyhodit i se všema součástkama, které jsou určitě ještě použitelné. Proč mě někdo nutí, abych si koupil nový počítač, protože ten starý už nezvládá nové hyperfunkce softwaru, který používám ke své práci?! (čti "k vydělávání mých peněz"). Proč po mně "můj" pekař každým druhým rokem chce o třicet haléřů víc za rohlík? Proč jsou automaticky navyšovány mzdy státních úředníků, kteří mají úplně stejný popis práce jako vloni? To je ten pokrok?</div><div style="text-align: justify;">Chytrá kniha mi pak dává za vinu, že se neustále zvětšuje můj "spotřební koš", čímž ovlivňuju deflátor HDP a neustále posunuju státní ekonomiku neodvratně k řitnímu otvoru. Ale <a href="http://meteleskublesku.cz/media/23/snd/04.mp3">"já sem nevinnej!"</a>, vopravdu... A tak se ptám: "Kde se to zastaví?!" (lehký úsměv).</div><div style="text-align: justify;">Příčinou krachu na burze v Novým Yorku třicátých let, byla prý velká mezera mezi skutečným majetkem a jeho vyčíslením v akciích, kdy lidé vlastnili spoustu majetku na papíře, aniž by strčili ruce do pracovního procesu a něco konečně sami vyrobili. A světe div se, ono to nefungovalo! A kam jsme se dostali dneska? Řekl bych, že nejsme daleko od stejných principů zkaženého postupu. Spousta lidí se chce přiživit na cizím produktu a neušpinit si končetiny, ale pak se diví, že se ta "facka" v podobě ostrých loktů a ukusování většího dílu koláče se dostane zase obloukem k nim.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx-l6roIyc7C7vbv-ILs6od9uqAXmepQ8fEj_4v6cHQ7IC8ecRjQDPlxAvUSFxmbY4uc0XX2pYTrYPBn_xurTe0R9nGVFfV2wjIISH_Db6L-8fhk184I4O-SScHXkPrnh3XQhXTbZCZtIb/s1600-h/horalka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="376" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx-l6roIyc7C7vbv-ILs6od9uqAXmepQ8fEj_4v6cHQ7IC8ecRjQDPlxAvUSFxmbY4uc0XX2pYTrYPBn_xurTe0R9nGVFfV2wjIISH_Db6L-8fhk184I4O-SScHXkPrnh3XQhXTbZCZtIb/s400/horalka.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;">Tím nechci proboha tvrdit, že za komančů jsme se měli líp, to zas ne - jestli něco nesnáším, tak je to věta "Dřív to bylo lepší", na tu jsem si vypěstoval určitou formu alergie, ale přeci jen... lidi byli nějakým záhadným způsobem "donucení k aktivitě" a vnímali víc jeden druhého (i když kolikrát jenom kvůli práskání a pomlouvání). Komunistická ekonomika s sebou nesla základní znaky, jednoduše vysvětlené sedmi divy komunismu, nedávno jsem je četl u <i><a href="http://tulen.blog.cz/">tulení mexikánky</a> </i>a bez dovolení si půjčuju :</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: 14px; line-height: 19px;"></span><br />
<span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: 14px; line-height: 19px;"></span><br />
<span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: 14px; line-height: 19px;"></span><br />
<span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: 14px; line-height: 19px;"><div style="border-bottom-width: 0px; border-color: initial; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; border-style: initial; border-top-width: 0px; font-family: inherit; font-size: 14px; font-style: inherit; font-weight: inherit; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px; outline-color: initial; outline-style: initial; outline-width: 0px; padding-bottom: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;"><div style="text-align: justify;">1. Všichni mají práci.</div><div style="text-align: justify;">2. Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje.</div><div style="text-align: justify;">3. Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%.</div><div style="text-align: justify;">4. I když je plán plněn na 100%, není nic k dostání.</div><div style="text-align: justify;">5. I když není nic k dostání, všichni všechno mají.</div><div style="text-align: justify;">6. Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, každý krade.</div><div style="text-align: justify;">7. Přesto, že všichni kradou, nikde nic nechybí.</div></div></span><br />
<div style="text-align: justify;"><span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: medium;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: 14px; line-height: 19px;"><br />
</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="Apple-style-span" style="font-family: Georgia, 'New York CE', utopia, serif; font-size: medium;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: 14px; line-height: 19px;">--</span></span></div><div style="text-align: justify;">...ať už je to otázka režimů, ekonomických postupů, nebo obyčejných lidských vlastností, které skrytě nebo přiznaným způsobem tvarují všechno okolo - já pokrok, tak jak je prezentovaný dnešní společností, prostě nechci. Chci zůstat na místě, které jsem dosáhnout chtěl a dosáhl. Bez sledování určitého opovržení ostatních. Tam, kde se cítím spokojený a funguju. Tam, kde stíhám věci kolem pochopit a dostatečně vnímat, ne je pořád jen dohánět. Kdysi jsem se vás ptal, jestli jste viděli film <a href="http://www.csfd.cz/film/24894-zahrada/">Záhrada</a>. Ta hlavní postava... to jsem já. Vlastně, chtěl bych být. Pěkně si to dát pomalu, polopatě... hlavně pořádně. Všimněte si psané diskuse na právě odkazovaném filmu. Někdo si nic neodnesl (jakobychom vždycky museli) a někdo se v tom rozpustil v podobném duchu, jako mé vnímání <b>pokrok</b>u, který dokonce označil <b>jako "úpadek lidskosti"</b>.</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div style="text-align: center;"><br />
</div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: center;"><br />
</div></div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: center;"><object height="260" width="430"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/qwLpquelYFI&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&color1=0x5d1719&color2=0xcd311b&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/qwLpquelYFI&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&color1=0x5d1719&color2=0xcd311b&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="430" height="260"></embed></object></div></div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><br />
</div></div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><br />
</div></div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><br />
</div></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-5912685785700988572010-03-04T17:18:00.006+01:002010-03-04T17:49:16.387+01:00Ok Go<div style="text-align: center;"><div style="text-align: left;"><object height="364" width="445"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/qybUFnY7Y8w&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/qybUFnY7Y8w&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="445" height="364"></embed></object></div></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-19137187121254264742010-01-17T16:31:00.001+01:002010-01-17T16:33:36.020+01:00Jak to jde<div align="justify"></div><div align="justify">Víte... průběh <i>mo</i>mentálního stavu mé osoby v posledních dnech celkem dobře vystihuje příhoda z jedné nedávné vycházky:<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Uprostřed zasněžených polí, minimálně kilometr do nejbližšího porostu, prostě na samotě bez lesa, stojí dva košaté stromy. Docela pravidelně (ehm, asitak jednou za deset let) tam chodím koukat "do blba", prostě jentak se projít, sednout si na nízkou větev a medit. Totéž jsem udělal minulý týden.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">A tak si tam sedím, rozostřuju zrak a vytěsňuju veškeré nepříjemně se opakující myšlenky na okraj, a najednou vidím, jak ke mně z dálky běží nějaký zvíře. Ve svém pomalu se kolébajícím rozpoložení, nepokládám ani za nutné nějak reagovat, natož přemýšlet o tom, jaké má úmysly. Po chvíli jsem zjistil, že jde o pěkně velkou dogu (nebo tak něco), která má bez jakéhokoli člověčího doprovodu jasně namířeno opravdu přímo ke mně.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Zůstal jsem sedět a nezměněným způsobem tupě čuměl dopředu. Pes udýchaně přiběhl, hubu od ucha k uchu (taková ta vytahaná, co při běhu společně se slinami lítá ze strany na stranu) a malým smykem to zapíchnul asi dva metry přede mnou. Podívali jsme se krátce do očí, nespouštějíce z tváří ksicht hraného nezájmu a pak mě zvíře obešlo i se stromem ve stejné, dvoumetrové vzdálenosti do kolečka, uzavřeného na místě začátku. Opět jsme si za nepřerušeného hrobového ticha koukli do očí, on si odfrknul a ještě předtím, než mě neméně rychlým zmizením nadobro ponechal mému směšnému meditativnímu osudu, přede mnou demonstrativně vypálil obrovským hovnem díru do sněhu.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-74695449574165793342009-12-07T10:57:00.003+01:002009-12-07T17:38:36.633+01:00Už mám jasno<div style="text-align: justify;">Každým rokem, touto dobou, si obvykle lámu hlavu s tím, co koupím mým drahým pod stromeček. Ovšem letos se mi udělalo jasno hned při prvním pohledu do obchodního regálu a už teď můžu říct, co tam rozhodně nebude chybět.<br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwBuECqBxBLPm8AJeHQkcTnhVTPGN1FQvkrgqT3DRnPwXisC7sGLEZkPAhYiLV3fAVMM5X1UJ4OvDNLMKdyRQs-cKUTBJ2Nv8lem1m22Vi5FLTGPD4jO0SZ0vG4YmAtThPTC5oja04KNnj/s1600-h/H.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwBuECqBxBLPm8AJeHQkcTnhVTPGN1FQvkrgqT3DRnPwXisC7sGLEZkPAhYiLV3fAVMM5X1UJ4OvDNLMKdyRQs-cKUTBJ2Nv8lem1m22Vi5FLTGPD4jO0SZ0vG4YmAtThPTC5oja04KNnj/s320/H.jpg" /></a><br />
</div><div style="text-align: center;"><br />
</div><div style="text-align: center;">...<br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-76167594034923279882009-11-19T11:08:00.000+01:002009-11-19T11:08:24.764+01:00V čem teď jedu...<div align="center">V tomhle:<br />
</div><br />
<div align="center"><object height="285" width="340"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/2KWvDlmxZXE&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/2KWvDlmxZXE&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="340" height="285"></embed></object><br />
</div><br />
<div align="center">Jeďte taky, chcete-li.<br />
</div><div align="center"><em><span style="font-size: x-small;"><a href="http://kultura.idnes.cz/polivka-by-poslal-ocenene-krysaky-z-vecernicku-do-metra-pjo-/filmvideo.asp?c=A091118_192424_filmvideo_jaz">(zdroj)</a></span></em><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-19526927077797293462009-11-17T12:18:00.005+01:002009-11-17T12:28:02.358+01:00Výročí<div align="justify">Sice pořád nechápu jak je možný, že je to už nechutně dlouhých dvacet let, ale přesto si celkem živě vzpomenu, co jsme tehdy dělali. Chystal jsem se zrovna oslavit sedmnáctý narozeniny, ten blbej věk, kdy do "nezávislosti" schází pořád ještě předlouhej rok a přitom po vás všichni chtějí, abyste už nemleli dětinské kraviny a mávnutím biče se stali konečně dospělými. Vysvětlování "že to nejde jenom tak", bylo většinou synonymem pro trapný házení hrachu na zeď, ale když přišel konec osmdesátýhodevátýho roku cítili jsme, že tenhle závan nám k tomu výrazně pomůže, a to i přes veškerý rádoby odvážný kecy a vomáčky, které byly toho součástí. A opravdu pomohl. Celý víkend jsem seděl doma a hltal zprávy z různých zdrojů - ale ne ze zájmu - ze stupidní zvědavosti. Čekal jsem, že poteče víc krve a nechtěl dopustit, že bych o tom věděl míň, než ostatní ve škole.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">V pondělí, hned po "velkým pátku", jsme hromadně odcházeli do tělocvičny, která byla kousek od školy - "že je teda jakože stávka a že se teda bude debatovat a že se to všechno řekne, a to hodně nahlas a vopravdu." Do toho vyběhl ředitel školy a jedna profesorka a začali prosit studenty, aby se vrátili do tříd a jestli chtějí debatu, ať tomu dají hlavu patu a neblbnou. "NENECHÁME SI NIC DIKTOVAT OD STARÝCH STRUKTUR!", zařval někdo z davu a rychle schoval hlavu. Asi třetina lidí se začala vracet zpátky. Když profesoři viděli, že dost lidí pořád nemění směr, začali na jinou notu a vyhrožovali, že "KDO SE NEVRÁTÍ, BUDE MÍT PROBLÉM SE DOSTAT K MATURITĚ!", čímž kvalitně přilili olej do ohně a dav se začal hýbat rychleji. Jenže různými směry, další třetina se vrátila do tříd. Z té poslední části se začali utrhávat lidi po jednom a navzájem se přesvědčovat, že "hele, ty vole to nemá cenu, stejně se skoro všichni vracejí". "A TO JE O DŮVOD VÍC, PROČ SE ZROVNA MY NEZASTAVÍME!!", zařval opět (ne)známý hlas a všichni se zastavili. Po tom, co chvíli trapně stepovali na chodníku a dívali se, jak návratem profesorů do školy přišli o diváky, a po tom, co se navzájem obviňovali, kdo je větší srab, "co nic nedokáže a že stačí, když na ně někdo houkne", se vrátili taky. Stejně jsme neměli klíče.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Hromadná debata všech, se scvrkla na malé skupinky v rámci tříd a ten den většina z nás, podle mě, označila známkou mínus. Cítili jsme, že "to zase nevyjde" a že lidská ješitnost, spolu se srabáctvím opět zvítězí. Z toho nás naštěstí vyvedly další dny, kdy začali studenti z pražských vysokých škol s různými materiály objíždět okolní města, profesoři nás "poprosili", abychom se hromadně odebrali do tělocvičny, kde začala debata, která měla tu původně požadovanou hlavu i patu. Začalo období, kdy jsme se dozvěděli nejen spoustu věcí o událostech doby, kterou jsme moc nechápali (chápejte, že v šestnácti vás zajímají úplně jiné věci), ale i o lidech z našeho okolí. Například v rámci školy najednou vyjely na povrch takový tajemství o vedení v šedesátých letech, až se hlava točila. Euforie trvala týden.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Dost lidí z řad profesorů potom viditelně převlíklo kabát, z ruštiny se najednou každý snažil přeskočit na cokoli jinýho a postupem času se zájem jednotlivců zúžil na svou vlastní polívku. O to víc jsem si, přes všechen nesouhlas s jejími názory, začal vážit i jedné striktně "rudé" profesorky, která neuhnula a neodbarvila se dodnes. Tahle byla totiž téměř jediná, kdo učil lidi myslet a logicky uvažovat, ale to už je jiná kapitola.<br />
</div>--<br />
<div align="justify">S odstupem času se hodnotí věci jinak. Bohužel i naštěstí. Pohyb dopředu je často spojený s odstřihnutím staré zátěže a žádná doba nesnese přesné kopírování. Chyby se opakují, ale nemají se zbytečně načítat a lidi musí tu první včas vyřešit, proto by starší generace měly vymyslet způsob, jak zaktraktivnit styl podání informací těm dalším, jinak to dopadne přesně tak, jak "předpovídali" Lábus s Kaiserem, trapnými fakty z dějepisu. Líbily se mi věty z ruky Václava Havla, který jimi vystihl dobře vztah k nynějším formám vědění. Omlouvám se, pokud budu mírně parafrázovat přesné znění.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify"><i><b>"Hrozné není to, že lidé dnes vědí čím dál, tím míň věcí o své minulosti, ale že jim to čím dál, tím míň vadí."</b></i><br />
<div align="center"><br />
<i>... </i><br />
</div></div><div align="center"><object height="364" width="445"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/6VPa9Tuv2sw&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/6VPa9Tuv2sw&hl=cs_CZ&fs=1&rel=0&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="445" height="364"></embed></object><br />
</div><br />
<br />
<div align="justify"><div align="center">...<br />
</div>I když je mi jasné, že si naběhnu na fakt, že většina "mých" čtenářů jsou nechutně mladší a v popisované době teprve otevírali oči, se přesto nemůžu nezeptat: "Kde jste v té době byli vy? A co jste dělali?"<br />
</div><div align="justify"><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-22080047803406623632009-11-14T11:32:00.000+01:002009-11-14T11:32:50.997+01:00Nedá se nic dělat...<div align="center">na modrou pyramidu dnes dosáhne opravdu každý...<br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgL-EIKZApPtJg-p2tbvYB5PN7i2tspfsK7jEYczY7SeYK_qwD26eutFGFAbrd5GZjYA8g5uYTllNZ3SAaqi0EzLZUo4bhSBt29CGE2DCp3v6pW8eQ6QFdmZZ0yyRC5WHXTd_-hFWWLcAk/s1600-h/Foto-0177.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgL-EIKZApPtJg-p2tbvYB5PN7i2tspfsK7jEYczY7SeYK_qwD26eutFGFAbrd5GZjYA8g5uYTllNZ3SAaqi0EzLZUo4bhSBt29CGE2DCp3v6pW8eQ6QFdmZZ0yyRC5WHXTd_-hFWWLcAk/s320/Foto-0177.jpg" /></a><br />
</div><div align="center"> <em><span style="font-size: xx-small;">/seriál "Postřehy z ulice"/</span></em><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-75376448679377033072009-11-03T09:32:00.001+01:002009-11-03T09:32:40.572+01:00Nýtek<div align="justify"><em>Mám deprési.</em><br />
</div><div align="justify">Zrezivěl mi nerezový držák na ručníky v koupelně.<br />
</div><div align="justify">- -<br />
</div><div align="justify">Nechápu, proč se dneska vydělávají peníze hlavně šizením lidí. Koupil jsem si nůž. takový obyčejný. Do práce na pomeranče, a tak. Že je vyrobený v Číně mě nepřekvapuje ani nevadí, ale proč tam, proboha, do té umělohmotné rukojeti vytlačí imitaci nýtku?! Nůž, který má mimochodem jediné vysvětlení (krom státu původu) na papírku s nápisem "Nůž", samozřejmě drží jen vsazením do plastu, ale oni si neodpustí vytvářet v člověku pocit, že má kvalitní výrobek, vnýtovaný do rukojeti. A to nemluvím o případech, kdy tam ještě nakreslí strukturu dřeva.<br />
</div><div align="justify">Nebo linoleum v imitaci prkenné podlahy, ve kterém jsou vylisované hřebíky. Bože. To jsme opravdu tak blbí, nebo to jen chceme dokázat těm ostatním?!<br />
</div><div align="justify">- -<br />
</div><div align="justify"><em>Mám vizi.</em><br />
</div><div align="justify">Utopie samozřejmě.<br />
</div><div align="justify">Lidstvo bude vyrábět jenom poctivé a neimitované záležitosti (originál musí zlevnit, když k němu nebudou kopie - nebo žeby podražily kopie?) a všichni budeme kupovat jen z obdivu k práci těch druhých (až vám to bude znít moc marxisticky, klidně přeskočte na konec), takže se budeme krásně kochat pohledem na kolíčky na prádlo, jak krásně kolíčkují, jak kosa krásně kosí, prezervativ prezervuje... vždyť to pomůže i depresím - nebude imitace, takže lidé nebudou šokovaní nefunkčností a pozlaceností věcí i lidí kolem sebe. Akorát se budeme muset, ze začátku, vyrovnat s tím šokem opravdovosti, funkčnosti všech kousků, co si pořídíme.<br />
</div><div align="justify">Například se ženami, co se přestanou malovat a bude jim konečně vidět do obličejů, s chlapy, kteří budou řešit svou ješitnost bez vytáček a rovnou přiznají, co jim v hlavě (š)rotuje. Možná podprsenky bych nechal, i když vím, protiřečím si, ale kdyžtak až v dalším kole prosím, to bychom my, chlapi, opravdu nemuseli zvládnout.<br />
</div><div align="justify">Zkrátka... děláme to blbě lidi a ještě si sami situaci zhoršujeme vzájemným oblbováním. Což jsem se ostatně rozhodl dokázat tímhle velice přínosným článkem.<br />
</div><div align="justify">.<br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-87879766510157568092009-11-02T09:48:00.002+01:002009-11-02T09:54:51.219+01:00"...break the wall"<div align="justify">V sobotu jsem si udělal radost, tedy byla mi kýmsi udělána, díky které jsem si mohl vyjímečným způsobem vzpomenout na film "The Wall" s úzkou návazností na stejnojmenné album skupiny Pink Floyd. Jméno Filipa Benešovského mě do toho dne zcela míjelo a krom názvu akce jsem o projektu nevěděl žádné podrobnosti. Měl jsem zato, že nám budou prostě "jen" promítat na zeď Zeď, byť se zajímavými zvukovými efekty a nějakými udělátky okolo, a pak že vystoupí pár hostů a dají si nějaký ten kousek formou vyhecovaného <i>jamu. </i>O to větší bylo mé (a bylo znát, že nejen mé) překvapení, když si hromada muzikantů, tanečníků, herců a dalších (ne)normálních lidí, dětského sboru nevyjímaje, vystřihla celou "Zeď" naživo! Kombinace předehraných klipů, ohňových efektů, "live" kamer s promítáním na plátno v pozadí, výborného zvuku a (pro mě především) výborně sehrané zdvojené sestavy bicích, mě zatlačila do sedačky takovým způsobem, že si to budu dlouho pamatovat i jinak, než jen skrz modřiny z debilně umístěných držáků na nápoje na židlích (což považuju za jediné mínus večera). Lidi, byla to prostě paráda a kdo máte nějaký vztah k téhle hudbě, nebo máte chuť si ho zkusit vybudovat, přečtěte si tuhle, podle mě trefnou, <a href="http://musicserver.cz/clanek/27922/The-Wall-2009-O2-Arena-Praha-31-rijna-2009/"><b>reportáž z celé akce</b></a>, kterou taky chronologicky doplňuje <a href="http://musicserver.cz/clanek/27938/The-Wall-2009-O2-arena-Praha-31-10-2009-fotogalerie/"><b>výstižná fotogalerie</b></a>.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">A vám, kdo neznáte původní film a nechcete se, nebo nemůžete, na něj podívat, můžu říct jenom jedno: "Přicházíte o hodně."<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="center"><object height="364" width="445"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/3zzGgvfWQAY&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0x3a3a3a&color2=0x999999&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/3zzGgvfWQAY&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0x3a3a3a&color2=0x999999&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="445" height="364"></embed></object><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-6594432503099438502009-10-22T15:08:00.000+02:002009-10-22T15:08:56.770+02:00Pivní rohlíky, schody vs. výtah a další intimnosti...<div align="justify"></div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Při nástupu na nové pracoviště (kvůli kterému silně zanedbávám internet a vůbec mi to nevadí) jsem se dostal, vážení přátelé, do úplně jiného světa. Po osmi letech dobrovolného domácího žaláře jsem už ani nedoufal, že budu nucen řešit takové ty situace typu "došel papír, zešpinavěl ručník, nesplachuje pisoár, odešel čistý ručník (s někým)", nebo zdravit kuřáky, kteří ucpávají vchod do budovy (pořád lepší, než chodit na balkon) a sdružují se kolem nástěnného popelníku, vrhajíc jedovaté pohledy na nás, na ty z druhého břehu (jakože za vodou).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><object height="285" width="340"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/zu9iRE1LDdk&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0xe1600f&color2=0xfebd01&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/zu9iRE1LDdk&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0xe1600f&color2=0xfebd01&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="340" height="285"></embed></object><br />
</div><br />
</div><div align="justify">Abych pravdu řekl, bál jsem se toho srovnání s lidmi, přeci jen si jeden odvykne, ale brzy jsem se přesvědčil, že jsou na tom v určitých souvislostech ještě hůř, než já, což dělá člověku dobře, to se rozumí. Intimní chvilky lidí ze stejného patra, do kterých chca-nechca prostě nahlížet musíte, mě už v prvních dnech docela srážely do kolen, nebudu je vyjmenovávat (byť jsem původně chtěl)... ale jeden zlozvyk mě trápí nejvíc - Lidi, prosím vás, neprďte mi v tom výtahu pořád! O můj nos už ani tak nejde, ale jak mám vysvětlovat nově příchozím v nižších patrech, že tenhle neviditelný výrobek opravdu není můj! Tak mě napadá... dá se určit z prdu D.N.A.? ...sotva. Prozatím jsem to vyřešil zabitím dvou much jednou ranou a chodím po schodech.<br />
A taky si kupuju výborný pivní rohlíky (čímž vyrovnávám tu chůzi po schodech), protože cestou míjím výbornou pekárnu s výbornou sympatickou prodavačkou s nesmazatelným úsměvem, kvůli kterému ještě vždycky přidávám meruňkový koláč (ten JE ale!), samozřejmě výborný. Lidi... když si položíte na čerstvý pivní rohlík čerstvý plátek sýra, uděláte si čerstvý bylinkový čaj (do stříbrné konvičky, kterou mi všichni závidí - modří již vědí), otevřete okno s přísunem čerstvého vzduchu a výhledem na střechy v ceně, tak vám už málokdy něco chybí dalšího. Holt člověk se k tomu jídlu a dílu musí umět postavit - to ke všemu - třeba naše pisoáry - nechápu člověka, který splachovací čidla umístil s přesvědčením, že močící chlap má nohy u sebe, už jste takového někdy viděli? Takže si musíte (tedy pokud jste močící chlap na našem záchodě) stoupnout mimo pisoár tak, aby jedna z vašich nohou (to si rozhodněte sami která) byla přesně před ním, takže většinou močíte ze strany - pak funguje splachování - ale doporučuju se zamknout, protože přitom vypadáte, jako když chcete pustit dalšího chlapa, aby močil s vámi do stejné mušle, a to se nemusí vyplatit. <br />
</div><div align="justify"><div align="center"><br />
</div><br />
<em>Pokračování někdy příště, musím jít na schůzku, pardon...</em><br />
<br />
<br />
<br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-21318914559471684962009-10-14T17:14:00.002+02:002009-10-14T17:16:49.043+02:00Vypouštění divé zvěře<div align="justify"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdDEctt4xn0-0Ugk30dELkEQ0I_r5-SUM-9JOfx_Na3RFtPo1nNRnhNLGu91IIiQwjFEJYaZD2gzNjTZ3OtsLDwEZQQtVG_UvYDDa0ee7mnKpMW9Zc6G-cEEKe2V8ZKx-uzUgi0h4FYTr3/s1600-h/Foto-0151.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdDEctt4xn0-0Ugk30dELkEQ0I_r5-SUM-9JOfx_Na3RFtPo1nNRnhNLGu91IIiQwjFEJYaZD2gzNjTZ3OtsLDwEZQQtVG_UvYDDa0ee7mnKpMW9Zc6G-cEEKe2V8ZKx-uzUgi0h4FYTr3/s320/Foto-0151.jpg" /></a>Před časem jsem si koupil "humánní" pastičku na myši a , přiznám se, nevěřil jsem, že s ní jde něco chytit. Jde! Bydlím ve starém domě a k nim patří, chtě nechtě, jednou za čas myši, a to i přes vytrvalé chování (a pochovávání) koček. Ty mrchy (kočky) časem zleniví natolik, že se musím o pochytání nechtěné zvěře postarat sám, tedy nechat vyniknout zmíněnou pastičku. A tak jsem tak dneska koukal na lapenou oběť, přemýšlel, jak daleko od "domova" ji odnést, aby nenašla cestu zpátky a říkám si - za jak dlouho asi jednomu dojde, že je v kleci, odkud není úniku. Jak dlouho asitak trvá, než se mu přestane líbit původně zbožňovaná věc. Ta houska byla původně třikrát větší.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-90794447495286794152009-10-11T14:02:00.004+02:002009-10-11T14:06:31.171+02:00Zkratkou<div style="text-align: justify;">Téměř dobrovolně jsem se odstřihl od internetu, jak je vidět, ne tak docela, takže radost nemůžete mít všichni (lehký smích), ale zato jsem celkem úspěšně (zatím) zahájil proces úklidu mých dávných třecích ploch mezi pracovním a soukromým životem. Snad se to během "inkubační doby" projeví i tady. <br />
</div><div style="text-align: justify;">Všechno se mi míchalo dohromady takovým stylem, že jsem ani jedno neměl vpořádku. A tak si teď zvykám na novou cestu do práce (bože! já chodím do práce!) a na lidi, které na ní potkám a říkám si s jistou úlevou, že jsem se konečně hnul z místa. <br />
</div><div style="text-align: justify;"><i>Konečně!</i><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcFJ0RFrtZ01WoTeGZ53_GNgBVBKG6fAd-IvUDWpKPE0KIKRU6_AKyKQ7NL1vti2K8n2I8DevE2bVk3YYKeZU7lsDavIsBimHetk7VgIRQfxPvBDM94Cyk3Vuz8pu0sEgF2xKGPfQKGycu/s1600-h/dvere.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcFJ0RFrtZ01WoTeGZ53_GNgBVBKG6fAd-IvUDWpKPE0KIKRU6_AKyKQ7NL1vti2K8n2I8DevE2bVk3YYKeZU7lsDavIsBimHetk7VgIRQfxPvBDM94Cyk3Vuz8pu0sEgF2xKGPfQKGycu/s200/dvere.jpg" /></a><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgikXtMPOoWUpuM-Ci1LRP65flwEEklJeCTQxeg-6Pl6NxlwLJPPnhecbKpIjBaeDED8MRRGrFY9pTrxpVGAKBX9v6fQUPLQl_Sr9muqxe5QdMRenHeLV9YfKtWqs4tDvbhghI3SusD92p6/s1600-h/ostny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgikXtMPOoWUpuM-Ci1LRP65flwEEklJeCTQxeg-6Pl6NxlwLJPPnhecbKpIjBaeDED8MRRGrFY9pTrxpVGAKBX9v6fQUPLQl_Sr9muqxe5QdMRenHeLV9YfKtWqs4tDvbhghI3SusD92p6/s200/ostny.jpg" /></a><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyXVUrcsy_FF1DOMacgLHhfOItkWjGB10FMD9RSVFnC72sHlKzCcYzP1TXQy-SfL3ykMDerSzT9eyX5gJt4CZWq0lhMmb76vfFVmJhvvwrsGxLxFKSLX9IQt5LDhaAh0TPIWsp6fJDnw6W/s1600-h/zavreno.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyXVUrcsy_FF1DOMacgLHhfOItkWjGB10FMD9RSVFnC72sHlKzCcYzP1TXQy-SfL3ykMDerSzT9eyX5gJt4CZWq0lhMmb76vfFVmJhvvwrsGxLxFKSLX9IQt5LDhaAh0TPIWsp6fJDnw6W/s200/zavreno.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div style="text-align: justify;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAOc2Q_SjDMKzGZO6tNtUJhXNExEOfuKn5y2sqPuGE6dTREE82SNeIW40g7W4ljIEpRWtoSET6sa1rA8_wTjddU9dAIkzyqTECOiXQsVewj0A6th2zu0QEz1ZqOCiQOfPBCuJy2AVbvyV7/s1600-h/zmrzlina.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAOc2Q_SjDMKzGZO6tNtUJhXNExEOfuKn5y2sqPuGE6dTREE82SNeIW40g7W4ljIEpRWtoSET6sa1rA8_wTjddU9dAIkzyqTECOiXQsVewj0A6th2zu0QEz1ZqOCiQOfPBCuJy2AVbvyV7/s200/zmrzlina.jpg" /></a><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmiq6KIgCGOOtYsoGM4ZS9EO8Kg2zaFlI5uZeOF6pkN6Y2yBuFHTAnq6CJZscYkrbxpDDli8Q1wzvTD2m7NzU1glT5HCYIG5wGL-mifc5Hg8gd-b4KEY7rHtywVUIunKKDXP5TAt1Z-olK/s1600-h/poznejte+sva+prava.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmiq6KIgCGOOtYsoGM4ZS9EO8Kg2zaFlI5uZeOF6pkN6Y2yBuFHTAnq6CJZscYkrbxpDDli8Q1wzvTD2m7NzU1glT5HCYIG5wGL-mifc5Hg8gd-b4KEY7rHtywVUIunKKDXP5TAt1Z-olK/s200/poznejte+sva+prava.jpg" /></a><br />
</div><div style="text-align: justify;"><br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-23104107781373366982009-09-20T10:30:00.002+02:002009-09-20T10:31:38.268+02:00Po roce<div align="justify">Tak zas. Opět po roce. Někteří vědí a ti, co se teď dozvědí, tak <b>nebudou psát název města do komentářů</b>, jelikož je pěkně poprosím <i>(pěkně prosím)</i>. Chtěl bych ještě chvíli zůstat utopený v anonymním moři internetu pro lidi tady odtud a vyhledávače mají zvláštní moc, děkuji za pochopení.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Málem ale nebylo co ukazovat. Tentokrát jsem šel na delší procházku, abych využil změny místa odpalu a nezachycoval jen ty třesky plesky, ale i něco okolo. To se sice do rámečku vešlo, tak zase nemůžu tolik remcat, jenže jsem byl už dost daleko a letošní strojení bylo navíc odrazem doby šetření financí, nebo co. Nebylo pomalu co vyfotit, protože se na tom nebi skoro nic nedělo. Ke konci jsem zkoušel přestavovat delší a delší čas závěrky (až na 15 sekund, což už bylo moc) a teprve potom to něco nakreslilo.<br />
</div><div align="justify"><br />
</div><div align="justify">Nemám z toho dobrý pocit, ale o to můžu být příště spokojenější.<br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT2-TfOsQCGUCQkHKQpy_CGVDMTYN_mBnbRBDGJK8t_j4KBzBzcwsgJ8U6zZOWQlbs_XWOjXMu1wkXiJK3fKPFYIwEva9rPQXLwTaUno0EYkrKf0wY3PPtTIG9RqIZmCWD59pPT3d4Vmq/s1600-h/3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT2-TfOsQCGUCQkHKQpy_CGVDMTYN_mBnbRBDGJK8t_j4KBzBzcwsgJ8U6zZOWQlbs_XWOjXMu1wkXiJK3fKPFYIwEva9rPQXLwTaUno0EYkrKf0wY3PPtTIG9RqIZmCWD59pPT3d4Vmq/s320/3.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXrxn_WFFukTbGVZjYIIQ0kf17CV5Mrzy0Wz4FSW6AGNSkWEd15ijMplZOXkDeFXJetNYXzrX13_lmlOx6eVb_tJU9nr-_-EIB1BNF-8SAy9Aa3Roiee44p90I2VUx8XkDmPOaZF7lgCAd/s1600-h/4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXrxn_WFFukTbGVZjYIIQ0kf17CV5Mrzy0Wz4FSW6AGNSkWEd15ijMplZOXkDeFXJetNYXzrX13_lmlOx6eVb_tJU9nr-_-EIB1BNF-8SAy9Aa3Roiee44p90I2VUx8XkDmPOaZF7lgCAd/s320/4.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQK91Moyjad6MQNZB5CX2UgWzuQlm6e_KSfnXSRn-bPB7piTIAQBeXzr41nzvi-J3cPpU60CygKqihDkQ14nF45k9wGwDpiBZByQayDBJHBGk1ij-d3sC-MzgZlQbyB7CmuqgzkVij6wlw/s1600-h/5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQK91Moyjad6MQNZB5CX2UgWzuQlm6e_KSfnXSRn-bPB7piTIAQBeXzr41nzvi-J3cPpU60CygKqihDkQ14nF45k9wGwDpiBZByQayDBJHBGk1ij-d3sC-MzgZlQbyB7CmuqgzkVij6wlw/s320/5.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguBiIONa2xirLBnY6qesoJOGgAQooqAm-XsjwliZM3HYhPQlopr6e76jNT6qoy1QTNTSOLMG9VbDaw6r_eWgb16g5SS6BJkTgUlGOX73GvfMGHeYkYApg6IvP7Sln-jG4Xuifu-LksQW7b/s1600-h/12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguBiIONa2xirLBnY6qesoJOGgAQooqAm-XsjwliZM3HYhPQlopr6e76jNT6qoy1QTNTSOLMG9VbDaw6r_eWgb16g5SS6BJkTgUlGOX73GvfMGHeYkYApg6IvP7Sln-jG4Xuifu-LksQW7b/s320/12.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSRpDNz3zY9_vyfB2jNdJD8yVltjbDpNloL1s1JJ08Y-e4QLeYYS0PhEDUxJhN5vCMaSwF8iz3fRRVgNHy1QInKSYGDaMp20j_o4mp3sn93g1P17IpKTdZ5Svewfn8oklQcnw9h0fhjwnZ/s1600-h/15.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSRpDNz3zY9_vyfB2jNdJD8yVltjbDpNloL1s1JJ08Y-e4QLeYYS0PhEDUxJhN5vCMaSwF8iz3fRRVgNHy1QInKSYGDaMp20j_o4mp3sn93g1P17IpKTdZ5Svewfn8oklQcnw9h0fhjwnZ/s320/15.jpg" /></a><br />
</div><br />
<div align="center"> .<br />
</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-54955724470481269592009-08-31T18:38:00.009+02:002009-08-31T18:56:17.406+02:00Dávejte pozor, co vám teďka řeknu<div style="text-align: justify;"><br />
<i>"Cestu, kterou jsem udržoval a kterou jsem vyplňoval štěrkem, který jsem si sám musel roztlouct, </i><b><i>ta cesta,</i> </b><i><b>která se podobala mému životu, za mnou zarůstala bejlím a trávou zrovna tak, jako byla zarostlá trávou dopředu</b>. Jen ten úsek, na kterém jsem zrovna pracoval, tak ten jevil stopy mých rukou. Průtrže mračen a vytrvalý déšť často sesul půdu a s pískem a drobným kamením zaplavil tu práci, kterou jsem na cestě udělal. Ale já jsem se nezlobil. Já jsem nenadával, ani jsem neklnul osudu, ale trpělivě jsem se pustil do práce a celé letní dny jsem zase kolečkem a lopatou odvážel ten písek a suť - </i><i><b>né abych zvelebil cestu, ale abych zase projel...</b>"</i></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><br />
Vy, kdo jste poznali už větu z nadpisu víte od začátku, z čeho jsem právě citoval. Bohumil Hrabal ve své knize "Obsluhoval jsem anglického krále" má schováno cosi, co nejde interpretovat jiným způsobem, než čtením originálního textu. Film, kvůli kterému se tenhle titul dostal do podvědomí lidí víc, jsem ještě nedodíval, zatím jsem to nikdy nevydržel, nějak mi nesedí, ale bylo poznat, že si zaslouží "počkat na jeho čas". Možná proto jsem využil příležitost poslechu empétrojek rozhlasové četby v podání Ladislava Mrkvičky, jehož hlas tam pasuje jako prdel na hrnci. Každou kapitolu zahajuje temně zastřeným: "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.", to je tak sugestivní úvod, že prostě neodejdete a i další text se vám dostane pod kůži tak snadno, jak lehký je spisovatelův slohový styl. Zvlášť ze mnou citované kapitoly, byť byla poslední, jsem cítil, jak se kniha přesně trefuje i do té mé podstaty, do toho mého náhledu na život, který se snažím, možná ke své škodě, nějak zjednodušit, zprůhlednit.<br />
S klidem se budu dívat na zarostlou cestu vepředu, ale i za mnou, i když to zní hodně sobecky a ve stylu "po nás potopa". Ale tuhle míru sobeckosti, zároveň ředěnou pokorou, konečně sám sobě přiznám.<br />
<b><i>Já nechci spasit svět, ale taky nemíním být světem spasen.</i></b></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">-----</div><div style="text-align: justify;">Teď máme navíc všichni možnost ovlivnit program vysílání podobných pořadů, a to hlasováním na <a href="http://projekty.rozhlas.cz/dotaznik/63#">této adrese českého rozhlasu</a> s anketou o dalších titulech, připravovaných na podzim 2009.<br />
Zkuste to, je to dobrý, věřte mi.</div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-91758101938241747632009-07-20T09:41:00.005+02:002009-07-20T10:02:00.123+02:00Husarskej kousek<div style="text-align: center;"><br />Tak tomuhle se říká husarskej kousek:<br /><br /><object width="400" height="275"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/X5CW1SnRnUE&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0x3a3a3a&color2=0x999999&border=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/X5CW1SnRnUE&hl=cs&fs=1&rel=0&color1=0x3a3a3a&color2=0x999999&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="400" height="275"></embed></object><br /><br />podrobnosti:<span style="font-weight: bold;"> </span><a style="font-weight: bold; font-style: italic;" href="http://kultura.idnes.cz/clen-ceskeho-revivalu-ktery-si-zahral-s-u2-kdyz-se-sen-splni-je-to-fantazie-1rd-/hudba.asp?c=A090720_082015_hudba_jaz">kultura.idnes.cz</a><br /><br /><br /></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5350651692982856039.post-31169905079216143642009-07-12T16:39:00.005+02:002009-07-12T18:48:20.830+02:00Otázky a odpovědi<div style="text-align: justify;">Je jich pět a patří do řetězce, který už obešel několik blogů. Poprosil jsem <a style="font-weight: bold; font-style: italic;" href="http://www.housti.cz/?p=362">Ebu</a>, aby mě do něj tentokrát taky zařadila a já jí děkuju nejen za to samotné, ale i za položení takových otázek, na které můžu odpovědět (přestože ví, jaké zodpovědět nemůžu nebo nechci) přímo tady, na blogu:<br /><br /><span style="font-weight: bold;">1) </span><span style="font-style: italic; font-weight: bold;">"Co považuješ za svůj největší úspěch (vzato jakkoli a odkudkoli)?"</span><br /><br />První a hned nejtěžší... Po hodně dlouhém přemýšlení, co na ni odpovědět, můžu obecně říct, že největším dosavadním úspěchem je (zatím z větší míry dobře využitá) <span style="font-weight: bold;">schopnost "vypořádat se" se vším, co mě kdy potkalo.</span> Konkrétně šlo o nadvakrát zdolávanou maturitu, u které se mi po prvním, neúspěšném pokusu přestěhovalo sebevědomí do míst, odkud se těžko vyhrabává. Pak o absolvování vojny, kde jsem se (nejen) o sobě dozvěděl spoustu důležitých věcí. Poté následovalo těžký zdolávání faktu, že nemůžu být s tou, kterou jsem chtěl. A v neposlední, určitě nejdůležitější řadě šlo o to, že... že jsem si dokázal oživit tátu, i když jenom na dvě hodiny. Že jsem mohl být přitom (původně jsem měl být na druhém konci republiky) a dostal jsem tu šanci. V opačném případě bych se s tím nikdy nesrovnal.<br />...jo a ještě výhra v kuličkách v parku před školou! - nešlo o obyčejnou, ale o týdny připravovanou bitvu, spojenou s našetřením neskutečného počtu skleněnek a duhovek. Pamatuju si to proto, že mi Honza, kterého jsem v úzkém finále porazil, zlomil nos a mně tekla červená takovým způsobem, že mě musely dvě holky dovést domů a soupeř dostal poznámku, že nemohl druhý den sedět. Ten jeho zlostí zkřivený obličej mi dělá dobře ještě dneska, kdy je z něj celkem úspěšný právník a pohybuje se mezi "horníma deseti." (zmiňovaný souboj se odehrál ještě před tou maturitou prosím).<br /><br /><span style="font-weight: bold;">2) </span><span style="font-style: italic; font-weight: bold;">"Je nějaké místo, na které se vždycky rád vracíš, nebo by ses rád vracel?"</span><br /><br />Ne, není. A je mi docela líto, že takhle musím odpovědět. Na druhou stranu to ale dává určitou volnost. Původně jsem chtěl jmenovat jedno místo na Kokořínsku, které jsem na blog několikrát dal (a Eba ví, které to je:), ale to není to pravé, jde "jen" o hezké místo v přírodě. Dobré na relax, ale bez vzpomínek.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">3) </span><span style="font-style: italic; font-weight: bold;">"Kočky nebo psi?"</span><br /><br />Psi. Protože jsem chlap. Chlapi mají radši psy, ženský zase kočky. Podle mě. Psí věrnost je sice zajímavá pro obě pohlaví, ale myslím si, že ženy u koček víc obdivují jejich nezávislost, zatímco psi jsou v jejich očích až příliš svázaní s těmi, kdo je krmí a obskakuje. Nedávno mi to potvrdila <a style="font-style: italic;" href="http://ratka.blog.cz/0906/domaci-mazlicek">Ratka</a>, která o nich mluvila v tomhle smyslu.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">4) </span><span style="font-style: italic; font-weight: bold;">"Co tvůj vztah k ekologii?"</span><br /><br /><span style="font-weight: bold;">Teoreticky dobrý, prakticky mizerný.</span> U ekologie, ve smyslu ochrany přírody, je podle mě ukrytá existence lidstva v budoucnu. Jestli se k ní nepostavíme tak, jak bychom měli, skončíme na Zemi dřív, než bychom mohli. Otázka je, jak se k ní stavět a co to vlastně znamená. Dnešní výklady o receptu na ekologické chování jsou až příliš často ovlivněné vyděláváním dalších peněz a snahami o prosazení "své pravdy". A už vůbec nemám rád módní vlny, opřené o nesmysly. S těmi problémy se setkávám kvůli své práci často a musím říct, že čím víc radím lidem, jak využívat nabídky přírody, hlavně akumulací všeho, co nám může poskytnout, tím víc vidím, jak málo pro ni dělám osobně. Ani netřídím odpad, což by už mělo být běžné. Musel bych nosit nebo vozit pytle s odpadem přibližně kilometr od mého domu, a to zatím nejsem ochotný pravidelně podstupovat. To je fakt.<br />Má <a style="font-style: italic; font-weight: bold;" href="http://www.hraozemi.cz//files/ekostopa/ekostopa.php">ekologická stopa</a> je ostudných <span style="font-weight: bold;">5,7 globálních hektarů</span> a chci to změnit, ale současně vím, že je to úzce spojené s prostředím, kde bydlím.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">5) </span><span style="font-style: italic; font-weight: bold;">"Které vlastnosti u druhých nestrpíš?"</span><br /><br /><span style="font-weight: bold;">Lakomství.</span> Lakomství, spojené s touhou vlastnit víc, než druzí. Dát míň, než si vzít, <span style="font-weight: bold;">a to nejen po materiální stránce.</span> S tím souvisí i nepochopitelný fakt, že si často lidé, kteří se tak sobecky nechovají, připadají jako pitomci.<br /><br /><br /></div>Jirka*http://www.blogger.com/profile/02803626847828528522noreply@blogger.com20