úterý 19. srpna 2008

Pracovní schůzka

Odpoledne jsem měl pracovní schůzku s jednou paní.
Že je hezká, jsem se dozvěděl až tam.
Žádné varování ohledně sympatického vzhledu jsem přes telefon nezaznamenal.
Dokonce zněla spíš nehezky.
O to byly moje pohledy na její svetrem schovávaná prsa čitelnější.
Byly fakt hezký, to byste museli vidět.
Stejně jako obličej a všechny ty věci okolo.
Někdy mi bylo až trapně, protože to nebyla schůzka o čtyřech očích a uších.
Ale co mě překvapilo úplně nejvíc - jí jsem byl taky něčím sympatický.
To prostě poznáte.
Na prsa mi, pravda, nekoukala, ale občasný nervózní prohrábnutí vlasů (jejích tedy) takovým tím zvláštním způsobem (jakože skoro filmový potřásání hřívou - ta byla taky hezká) zrovna ve chvíli, kdy ví, že ji pozoruju a i další neverbální projevy - to mluví jasně.
Taky jsme často odbočovali od tématu schůzky.
Celkem jsem se divil, protože (v mých očích) patřila mezi ty, které o typ, jako jsem já ani nezakopnou a když, tak si utřou botu.
A pak mi to docvaklo.
Neví o mně nic podrobnějšího.
Myslí si, že moje práce mě řadí automaticky do vyšší, atraktivní společnosti.
Nezná moje mínusy a ty, které vypluly napovrch už na první pohled, tak přetloukla nějakým idealizovaným plusem.
Nezná mě.
A mně bylo příjemný ji v tom nechat - proč bych taky něco opačného dělal.
Ale já zas neznám ji.
A bylo jí příjemný mě v tom nechat - proč by taky něco opačného dělala.
A některé mínusy, které jsem odhalil už "na první pohled", jsem přetloukl jiným plusem (hlavně tím nejvíc viditelným).
Byli jsme na tom stejně.
Myslím tedy.
Můj zkreslený úhel pohledu.
Kde je pravda a kde začíná moje domýšlivost, to je jiná otázka.

A tak mi najednou dochází, jak se úzkostlivě bojím, že někdo bude chtít znát víc, než jsem ochotný dovolit.
Jak neochotně hodlám riskovat ztrátu těch idealizovaných plusů.
Připadám si směšně.
Ale už se těším na příští schůzku, která původně vůbec nebyla nutná :-)

20 komentářů:

  1. Držím palce. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Takže v tom lítáš? Ty se máš,o)

    OdpovědětVymazat
  3. Teeeda :)
    A dalsi schuzka bude ciste pracovni nebo jemne mimopracovni? :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ruliso, dík :)
    Heleď... a měla zelený voči! :-)

    Noro, kdepak... mně trvá trochu dýl, než se odlepím od země :)

    Tezz, to se ještě ukáže, ale když přišlo na peníze (které byly dopředu domluvené), tak najednou začala hledat peněženku a nikde nic :-) Takže to mohlo být taky jedno velký divadlo, ale i tak se mi to líbilo :) Uvidím, třeba v tom jsou čistě jen peníze a ještě se z ní vyklube hraboš polní. Přespolní tedy ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. 2 jirka - no, to mne taky napadlo, ale nechtela jsem to rikat, ale kdyz jsi to rekl :) ze ma jen velice krasne naucenou techniku baleni a pusobeni na druhy, jak potrebuje :))) Ja osobne bych si nejdriv davala bacha :)))

    OdpovědětVymazat
  6. To je kouzelne :o)

    Vzdycky me stvalo, kdyz zenske nabizely svoji pritazlivost, svoji krasu za vyhody ktere z toho nasledne vyplynuly.
    Jenze ta druha strana neni padla na hlavu. Proc podcenovat muze apriori, ze? :o)) Muzou si uzit krasy, vlneni boku, pokochat se hloubkou zelenych oci, zaplavat si v rece zenske energie.
    A pak se rozhodnout svobodne (ehm) jak chteji :o)) Nooo, snad to jde :o)) Ja myslim ze to jde i kdyz nevezim v muzskem tele. Ale znam muze kteri tohle vsechno vnimaji. A zaroven vedi ze je to iluze.

    OdpovědětVymazat
  7. radko, iluze je to pouze v devíti z deseti případů. A nikdy nevíš, který je ten desátý :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Už se těším na pokračování. Snaž se!

    OdpovědětVymazat
  9. jsem napnuta jak ksandy jak to dopadne :o))

    OdpovědětVymazat
  10. teda Jirko, mam to stejne... taky se bojim. To asi kazdy... Tak se neboj a nech se na chvilku utopit v tech zelenych kukadlech :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Radko, ale jo, je to kouzelné :-)) tedy to "plavání" :) Ovšem to, co píše fousek, je přesný - a kolikrát se pravdu člověk dozví s tragickým zpožděním. Dneska to mám opravdu jinak, než dřív (jen pořád nevím, jestli vložit smajlíka se závorkou doprava nebo doleva)

    Barb, Radko, Lilu, já to spíš psal kvůli tomu strachu z překračování té hranice, o což správně brnkla Lilu :) Ten "spouštěč" měl být až jako druhý v pořadí :-) Ale taky jsem, světe div se, zvědavý :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ha! Výborně! Ať tě to baví a podej zprávu.

    No vida, to úterý, to úterý byla smršť, hormony chlapům vyskakovaly. Asi takový den přijde zas za měsíc... Kdy máte to rande? Nenapínej!

    OdpovědětVymazat
  13. mozna se bojime vsichni. Zklamani a bolesti.
    Ale to jen tak dlouho dokud se nenaucime s bolesti a zklamanim zachazet.

    Ja treba to mela tak, ze tu radost jsem brala vsemi deseti, ale tu naslednou bolest a zklamani jsem brala ukrivdene. Jakoze mi je ublizovano.
    A pritom to bylo tak spravedlive. Hezky vyvazene :o))

    Dnes bych urcite brala oboje vsemi deseti. Ale dnes neni vcera.

    OdpovědětVymazat
  14. bojime se hlavne toho, jak zkreslene vnimame sami sebe oproti tomu, jak nas bude vnimat on/ona... to vidim jako zasadni problem. Bojime se i toho, ze nebudeme dost dobri, pokud ukazeme sve prave ja a proto je casto halime do pozlatka, ktere ukazujeme ostatnim... ale to kym jsme opravdu -uvnitr - se ukazat bojime. Nezda se Vam to skutecne skoda?

    OdpovědětVymazat
  15. Hele, to je skvělej článek !

    Nějak jsem došel k poznání, že lidi jsou obecně prímovější a toužej po úplně normálních věcech, než když (už automaticky) klamou "tělem".
    Docela dobrý je, si s někým "luxusním" dát formální pracovní oběd a pak postupně zjistit, že má vlastně, (stejně jako ty), největší chuť zout si boty a dát si tlačenku s cibulí z papíru na lavičce v parku, nebo tak něco ...
    (těším se, až budeš psát, jak jste si ráno povídali o tom, jak jsi jí připadal hrozně nedostupnej ...)

    OdpovědětVymazat
  16. Teda Jirko* já to přečetla jedním dechem a nejdřív jsem si myslela, že je to úryvek z nějaké knížky. Parádně jsi to napsal. Vrylo se ti to pod kůži... jako všechny ty věci okolo ;-) zdárné plynutí na jedné vlně ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Tak co, jak to s paní Svádivou vypadá? Čekáme pokračování Harlekýnky, co tady všichni chceme žít...!

    OdpovědětVymazat
  18. malinko jsem si teď běhal po světě a nechal spoustu otázek bez odpovědi, omlouvám se (i vám, kterým dlužím emailovou odezvu) až se nadechnu, tak to dohoním... ale řeknu vám, moc mi internet nechyběl (až na nějaký vyjímky:) Ta závislost je někdy hrozná

    OdpovědětVymazat
  19. Jirko, moc krásně jsi to napsal. A neboj se, to krásné stojí vždycky zato, i když je třeba pak člověk i hodně smutný - ale nemusí to tak být vždycky, že? Držím ti moc palce a těším se, že napíšeš, že jsi prožil něco moc krásného.

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Hančí, díky za palcení :) nevím, napsal jsem to tak, jak to ze mě vylezlo, bez úmyslu aby to bylo krásný, stejně tak popisovaný zážitek, ale pokud to tak bude působit, jedině dobře :) Ve skutečnosti šlo spíš o momentální pocit, než o nějaké pokračování (doufám, že to nezní tak, že toho nejsem schopen), ona je moc uhnaný a stresovitý typ na můj vkus :-)

    OdpovědětVymazat