středa 5. března 2008

Poklady ze skříně

Tak se jmenovala jedna rubrika na mém starém blogu. Šlo o "mé poklady" ze školy, převážně čtenářský deník, nad kterým se tlemím ještě dnes. Ale přece jen... nejde až tolik o poklad, alespoň ne ve srovnání s tím, co vytahuju na světlo dnes. Radka mi v tomhle článku připomněla, co jsem kdysi v té skříni našel a právem zařadil mezi poklady, které nechci ztratit a ze kterých chci sosat, dokud to jen půjde. Tu atmosféru, těžkost bytí, ukázky snahy lidí se tomu všemu postavit čelem, prostě uvědomnění si, že spousta věcí není samozřejmých ani dnes, byť to tak vypadá. Někdy mi to pomáhá v nejistotě. V té nejistotě, kdy člověk váhá, jestli má něco vůbec smysl, má-li se snažit, když si myslí, že výsledek tomu nebude odpovídat. Nechám vás do něčeho nakouknout.
Tohle je školní deník mé nevlastní matky. Ten přívlastek píšu poprvé a naposled, protože mi k ní nesedí. Píšu ho jen kvůli případným otázkám ohledně matematických úvah. V letech, ze kterých pochází tyhle naskenované listy, učila (při vlastním studiu) v obecné škole. Ze stejnojmenného filmu už hodně mladších lidí ví, o co jde, naštěstí... takže si dokážete představit ten zmatek, naučit jednoho tohle a tamtoho zas něco jiného. Celkem mě nedávno překvapila známá, že se k tomu začíná školství vracet v případě malých vesnických škol, tedy na prvním stupni (opravuji - ne vracet, ale využívat častěji, než bylo za minulých let zvykem - úplně ten způsob výuky nevymizel - děkuju Rulise za opravu).
Při prohlížení (všimli jste si na deskách tehdějšího "copyrightu" dokonalého deníku?:) jsem narazil na jakousi osnovu tehdejšího vyučování, ze kterého je cítit ten jednoduchý selský přístup k základním věcem. To mi dneska celkem chybí. Jak to bylo dříve jednodušší, logičtější a dosebezapadající, alespoň se mi zdá tedy. Vedlo to člověka k většímu respektu k daným věcem. Vytvářelo to podle mě lepší lidi, kteří nebyli tak nedočkaví a stresovaní, že nemohou mít všechno po celý rok. Žádné jahody v zimě, nebo teplo bez naštípaného dříví. Základní pravidlo, které je vedlo k trpělivosti, ta je potřeba u všeho myslím. Ono to vypadá všechno hrozně banálně, ale je v tom ten poměr mezi starostmi a radostmi, povinnostmi a zábavou, životem a smrtí. Žádný schovávání se před něčím... no nic, nebudu mluvit o něčem, co sám jen pozoruju a neznám. Prolistujte si sami, chcete-li.

obecná škola
/po odkazu na stránky klikněte prosím na tlačítko prezentace/







6 komentářů:

  1. Anonymní06.03.08 8:08

    No... je to nádhera :) Říkám si, že by se to hezky hodilo jako obrázková jazyková učebnice.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní06.03.08 8:50

    Krásný.
    Jen, Jirko, malá oprava: Ne že se k tomu malý školy začínají vracet, ony od toho nikd yúplně neustoupily.
    Tady, co teď už -náct let bydlím, je spousta mých známých a kamarádů absolventy takové dvoj-troj i více třídky. Prvostupňové. Postupně jich pravda ubývalo, ale poté, co začlo ubývat i dětí, se zase dost tříd naopak poslučovalo. Protože na třeba sedm dětí v ročníku není úvazek, ale malý děti honit autobusama dojíždět do školy do města je větší zlo než spojená třída.
    Párkrát jsem v takové spojené třídě suplovala.
    Strašný. Naprosto do úmrtě vyčerpávající. Od té doby jsem tvrdila, že je děsná nespravedlnost, že tyhle prvostupňový učitelky mají menší platovou třídu než (tehdy my) druhostupňový.

    OdpovědětVymazat
  3. Jes-terko, dalo - ono to tak i částečně fungovalo, co si pamatuju (z vyprávění) :)

    Ruliso, díky za opravu, už jsem zasáhl do textu - musím očistit tu známu, ona to tak přímo neřekla, jen měla na mysli konkrétní školu, na které učí. Je to dobře, myslím. Učitel se na takových místech dostává úplně do jiných dimenzí, než ti z větších měst, přestože by rozdíly být neměly. Snad jim to... snad vám to alespoň částečně vynahradí obecní uznání :-) Někdy mi přijde celkem smutný, že rodiče berou školu jako "školu" a ne školu jako "učitele", osobu, která se podstatným způsobem podílí na jejich dětech. Připadá mi, že tomu věnují málo pozornosti, nebo až když je nějaký průšvih... často ani neví, jak učitel/ka vypadá nebo jmenuje... ale je to zase o lidech... ti, kteří to mají v hlavě vpořádku, žijí částečně i ve městech :-)

    OdpovědětVymazat
  4. JIrko, to jsem rada ze jsem te inspirovala k zverejneni tech nadhernych ukazek. Takhle si taky predstavuji narodni skolu (prvni stupen) Deti se uci zakladni veci pro prakticky zivot. To dnes vubec neexistuje (zde u nas ale v RAkousku jsem to treba zazila)
    Moje dite se uci ve skole uplne voloviny.
    A s temi uciteli je to slozite. Ja vedla vzdycky deti k tomu aby nebraly pani ucitelky prilis vazne :o) Ze jsou to taky lidi.

    OdpovědětVymazat
  5. naprosto přirozený, dokonalý, geniální, fakt poklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. copyright deniku je uzasny... presne neco takoveho by se mi strasne libilo na vlastni denik. Bohuzel jsou dnes na vsem zviratka, kyticky, srdicka a kdesi soci:-(

    OdpovědětVymazat