Škola života

Tak jsem včera asi dokončil druhý semestr, nebo co to je. Nechápu, proč mě kdosi takhle pořád zkouší. Opět se to nepovedlo. Tedy povedlo, obstál jsem (i díky tomu, že jsem na to nebyl sám), ale těch mrtvejch na konci už mám nějak plný zuby. Nesdělitelná věc, ...ani se nebudu snažit. Ale té dvanáctileté vnučky, co u toho musela být, té mi je líto. Její zkouška mohla ještě pár let počkat. Na ty vyčítavěvyděšené oči těžko zapomenu.
...a proč vám to tady cpu? Abych znovu zopakoval: "Naučme se to!" Není horší pocit, než když v takové chvíli vyhoříme. To mi věřte.