neděle 17. ledna 2010

Jak to jde

Víte... průběh momentálního stavu mé osoby v posledních dnech celkem dobře vystihuje příhoda z jedné nedávné vycházky:

Uprostřed zasněžených polí, minimálně kilometr do nejbližšího porostu, prostě na samotě bez lesa, stojí dva košaté stromy. Docela pravidelně (ehm, asitak jednou za deset let) tam chodím koukat "do blba", prostě jentak se projít, sednout si na nízkou větev a medit. Totéž jsem udělal minulý týden.

A tak si tam sedím, rozostřuju zrak a vytěsňuju veškeré nepříjemně se opakující myšlenky na okraj, a najednou vidím, jak ke mně z dálky běží nějaký zvíře. Ve svém pomalu se kolébajícím rozpoložení, nepokládám ani za nutné nějak reagovat, natož přemýšlet o tom, jaké má úmysly. Po chvíli jsem zjistil, že jde o pěkně velkou dogu (nebo tak něco), která má bez jakéhokoli člověčího doprovodu jasně namířeno opravdu přímo ke mně.

Zůstal jsem sedět a nezměněným způsobem tupě čuměl dopředu. Pes udýchaně přiběhl, hubu od ucha k uchu (taková ta vytahaná, co při běhu společně se slinami lítá ze strany na stranu) a malým smykem to zapíchnul asi dva metry přede mnou. Podívali jsme se krátce do očí, nespouštějíce z tváří ksicht hraného nezájmu a pak mě zvíře obešlo i se stromem ve stejné, dvoumetrové vzdálenosti do kolečka, uzavřeného na místě začátku. Opět jsme si za nepřerušeného hrobového ticha koukli do očí, on si odfrknul a ještě předtím, než mě neméně rychlým zmizením nadobro ponechal mému směšnému meditativnímu osudu, přede mnou demonstrativně vypálil obrovským hovnem díru do sněhu.

.

21 komentářů:

  1. ehm. mame to chapat tak, ze nove je max.. ho...no? :-))

    OdpovědětVymazat
  2. No... spíš to vyjadřuje poměr mezi mým rozvláčně "vznešeným" rozjímáním a ubíhající skutečnou realitou kolem, která je většinou úplně o něčem jiném. O něčem, co mi pořád utíká - jako bych se vztekle díval za pomalu odjíždějícím vlakem, ale neudělal nic pro jeho dostižení ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. aha.. no tak tesne vedle :-)

    OdpovědětVymazat
  4. neboj, to prejde. zjistis casem, ze uz stejne nic nedohonis a to te uklidni.

    OdpovědětVymazat
  5. no právě! ahoj Radko :) o to jde... klidně se na to koukám a přestává mi to vadit :-)

    OdpovědětVymazat
  6. ...možná jen takové ty myšlenkově imaginární varianty "co by, kdyby..."

    OdpovědětVymazat
  7. ...ale představte si to - krásný bílý ticho, podnebí a klid, hraničící s nírvánou a do toho přiletí pes, zavětří a nechá mě tam se svou kouřící hromadou - jakobych mu za víc nestál :-) ...do toho pokračuje ta bílá nírvána "a teď se s tím poper", co že to má jako znamenat :-))) nic, jedno velký nic. Stejně jako téměř všechno ostatní, všechno a nic ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. JIrko, z tebe nakonec bude basnicky filosof inspirovany hovnem. To mi neco pripomina :o)) oooo jak te chapu. MOje krevni skupina.

    OdpovědětVymazat
  9. Koukám, že nutně potřebuješ, aby přišlo NĚCO, co tě pozitině probere k aktivitě. Co s tím? Já vím, to se lehko řekne, ale někdy to přiletí z čistého nebe, ani nevíš jak. Já jsem toho živoucím důkazem :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Báro :) pravda, pozitivní motivace není nikdy dost. Ty jsi vpohodě, o zábavu máš postaráno :-) máš na mysli Destruktorka, nebo tě trefilo něco nového? :-)

    OdpovědětVymazat
  11. me treba probralak aktivite navsteva Avataru :o)) Hned jsem zacala cvicit a hubnout.
    A uz jsem zhubla 2 kila.

    OdpovědětVymazat
  12. Radko, včera jsem byl u doktora - pochválil mě za úbytek 4kg a udělil mi "prémii" v podobě nové diagnózy "nemoci králů". Tak zas nemám o prášky nouzi ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. kurna, tys chytl dnu? tak to je drsne. masicko adie

    treba budes hubnout dal, a i to masicko bude casem. Mam kamarada s touto diagnozou. Ale ten vypada blahobytne a ji taky blahobytne. Vzdycky kdyz se naji dosyta tak ho to chytne

    OdpovědětVymazat
  14. když se tak koukám na tabulky vhodných potravin (v kombinaci doporučení, které už mám z jiného důvodu), tak mi kvůli těm podělanejm purinům na výběr moc nezbývá :-) A to mě ještě letos čeká operace žlučníku a následná půlroční dieta, holt už jsem starej, potřebuju generálku :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Stalo se mi to ještě kus před Destruktorem. Samozřejmě, že za to mohl chlap! Dokonce virtuální. :-)
    Velice jsme si spolu rozuměli a mě to probralo z letité letargie, byl hodně mladší, takže jsem se pustila na sobě do veliké generálky. Čas plynul, mezi námi to vyhořelo, nikdy jsme se neviděli, dokonce se nedávno oženil, občas si napíšeme. Ale to nevadí, i když z toho nic nebylo, já už jsem z té nové cesty nesešla. Pak po roce přibyl Destruktor a to už byl úplně kotrmelec do nového života :-)

    OdpovědětVymazat
  16. No páni! Tomu říkám námět na Bakaláře :-)) Tak aspoň že ten Destruktor je skutečnej... i když je někdy neskutečnej ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Ach... Nevím co říct. Psi jsou někdy svině :o)) Ale z toho co píšeš mě mrazí.

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj Lenko, psi? Že zrovna ty tohle napíšeš! :-)))
    Mrazení je zbytečný, myslím, že jde o krátcetrvající stavy ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. Zdá se mi, že už ten mo/mentální stav trvá trošku dlouho, ne? Bylo by lepší, aby byl jen momentální ;-)(S kurzívou je tu problém.)
    Všechno bude zase dobré ...
    Mo

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Mo, ano, trval :-) ale fakt je, že teď už jsem v jiným stavu. Krom jiného mám rozepsané dva články, akurát je ne a ne doladit. Bude to zábava, napětí, humor... tři hvězdičky z pěti. Jako v televizi... coming soon;-)

    OdpovědětVymazat
  21. No sláva.
    JInak bych napsala:
    Tak jak to jde, kotě?

    OdpovědětVymazat