pondělí 31. srpna 2009

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu


"Cestu, kterou jsem udržoval a kterou jsem vyplňoval štěrkem, který jsem si sám musel roztlouct, ta cesta, která se podobala mému životu, za mnou zarůstala bejlím a trávou zrovna tak, jako byla zarostlá trávou dopředu. Jen ten úsek, na kterém jsem zrovna pracoval, tak ten jevil stopy mých rukou. Průtrže mračen a vytrvalý déšť často sesul půdu a s pískem a drobným kamením zaplavil tu práci, kterou jsem na cestě udělal. Ale já jsem se nezlobil. Já jsem nenadával, ani jsem neklnul osudu, ale trpělivě jsem se pustil do práce a celé letní dny jsem zase kolečkem a lopatou odvážel ten písek a suť - né abych zvelebil cestu, ale abych zase projel..."

Vy, kdo jste poznali už větu z nadpisu víte od začátku, z čeho jsem právě citoval. Bohumil Hrabal ve své knize "Obsluhoval jsem anglického krále" má schováno cosi, co nejde interpretovat jiným způsobem, než čtením originálního textu. Film, kvůli kterému se tenhle titul dostal do podvědomí lidí víc, jsem ještě nedodíval, zatím jsem to nikdy nevydržel, nějak mi nesedí, ale bylo poznat, že si zaslouží  "počkat na jeho čas". Možná proto jsem využil příležitost poslechu empétrojek rozhlasové četby v podání Ladislava Mrkvičky, jehož hlas tam pasuje jako prdel na hrnci. Každou kapitolu zahajuje temně zastřeným: "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.", to je tak sugestivní úvod, že prostě neodejdete a i další text se vám dostane pod kůži tak snadno, jak lehký je spisovatelův slohový styl. Zvlášť ze mnou citované kapitoly, byť byla poslední, jsem cítil, jak se kniha přesně trefuje i do té mé podstaty, do toho mého náhledu na život, který se snažím, možná ke své škodě, nějak zjednodušit, zprůhlednit.
S klidem se budu dívat na zarostlou cestu vepředu, ale i za mnou, i když to zní hodně sobecky a ve stylu "po nás potopa". Ale tuhle míru sobeckosti, zároveň ředěnou pokorou, konečně sám sobě přiznám.
Já nechci spasit svět, ale taky nemíním být světem spasen.
-----
Teď máme navíc všichni možnost ovlivnit program vysílání podobných pořadů, a to hlasováním na této adrese českého rozhlasu s anketou o dalších titulech, připravovaných na podzim 2009.
Zkuste to, je to dobrý, věřte mi.

21 komentářů:

  1. Ani raději nikde neříkám, že nemám ráda Hrabala (a ani M. Kunderu). Hrabala jsem byla schopná konzumovat akorát jako filmy od J. Menzla, ty filmy se mně moc líbily (Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí jsem nemohla obdivovat ani ve filmu, i přes výborného herce D. dey Lewise). Jenže - jeho poslední film, z kterého tady cituješ, jsem absolutně nezvládla do konce. Ne jednou, snažila jsem se vícekrát, nešlo to. Oba výše zmínění spisovatelé mně připadají neupřímní, afektovaní, jako něco vyumělkovaného....
    Ani nevím, jestli mám tento svůj komentář vložit nebo raději ne. Ale už jsem se s podobným názorem taky setkala......
    Jo, taky jsem hlasovala.

    Tak - a teď už se mně to stalo podruhé - z bezpečnostních důvodů si píšu komentář nejdříve na poznámkový blok - jenže pak mně nejde vložit sem do okénka. Je to tak normální?? Musím ho vždycky psát znovu. Hmm. Když mám komentář delší, stalo se mně už nejednou, že se mně ztratil - ne tedy u tebe, ale kdesi, už nevím kde přesně. proto ho píšu nejdřív na poznámkový blok.

    OdpovědětVymazat
  2. Hančí, zlobil bych se, kdybys komentář neodeslala a přitom jsem o něm věděl :-)
    Moc knížek jsem od něj nepřečetl, vlastně pořádně jen titul "Příliš hlučná samota" takže nemůžu posuzovat, ale faktem je, že jsem se s jeho tvorbou seznamoval hlavně kvůli panu Menzelovi. Toho jsem vždycky obdivoval a má nepochybně zásluhy na zpřístupnění mnoha hrabalovských kousků (a možná působil jako vhodný korektor vůči veřejnosti), jen se mi poslední dobu už malinko přestává líbit některé menzelovy manýry, ale člověk takového formátu na ně má právo, já je můžu jen sledovat. Skrze mou neznalost pana Hrabala si přesto troufnu říct, že by mi ještě dnes dal facku přes celou tvář, když bych ho chtěl nějakým nepřiměřeným způsobem vychvalovat do nebes. Já nevím, jaký osobně byl. Vím, že je do určité míry idealizovaný, ale tenhle obraz chtěl sám podle mě vyvracet ve svých knížkách, kde si často liboval v popisu "všední nezajímavosti" jednotlivých postav, ale i taková literatura má, podle mého názoru, své místo.

    A k té technické části - ano, od určité doby tady, na blogspotu, nejde v prohlížeči Firefox kopírovat, ani vkládat text přes schránku. Je to pravděpodobně nějaká bezpečnostní novinka, ale spíš znepříjemňuje život. Obešel jsem to tím, že jsem si dal nejdřív "náhled" komentáře, který jsem následně upravoval (tlačítko upravit) a už šlo zmíněné operace provádět (což se týká i přesunu kurzoru šipkami). Ale při psaní tohohle komentáře najednou všechno funguje i bez popisovaných fíglů, tak to možná už nějak upravili. Nicméně se s podobnými problémy setkávám taky a řeším to pro jistotu tak, že po napsání komentáře, před jeho odesláním, si označím celý text a vložím ho do schránky.

    OdpovědětVymazat
  3. hm. to je zajimavy.... jen aby se lidi dali dohromady a byl z toho kvalitni program

    OdpovědětVymazat
  4. Jirko, dík za rady i ostatní. Já pana Hrabala moc neznám, nebyla jsem schopná žádnou jeho knížku číst. Ale filmy pana Menzla se mně moc líbí, jak už jsem napsala. Tam se zřejmě stírá to, co mě v knížkách tak irituje. Mám silný pocit, že v jeho případě jde hlavně o módní záležitost, ale tím nechci říct, že by v knížkách nenapsal žádné životní pravdy atd. Je dobře, že si můžeme vybírat a každý si může číst to, co se mu líbí, žeano?
    Slyšela jsem, že pan Menzel se hrozně změnil v posledních letech. Nevím čím, stářím mně to nepřipadá. Ale na tom filmu ta změna určitě vidět byla. Jeho dřívější filmy miluji a vždycky jsem souhlasila i s jeho názory, všeobecně.
    Moc zdravím a přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Blondýno, tady není potřeba se dávat dohromady, on ten pořad už běží a většinou jde o kvalitní kousky, docela dost věcí je i v archivu českého rozhlasu - jen jde o to, že si můžeme vybrat, a to je šance něco ovlivnit :-)

    Hančí, možnost volby, to je hlavní smysl, ne-li podstata svobody. Mohu být i zabedněnec, když si to svobodně zvolím :-) i když by mělo být každému jasné, že si tím zároveň přibouchává vrátka k dalšímu. Napadlo mě, že právě pro tebe by tedy podání pana Mrkvičky mohlo znamenat možnost dalšího pokusu o vstřebání hrabalovy knihy. U toho hlasování je ukázka, ale není to zrovna dost dobrý kousek.
    Taky přeji hezký den a úspěšně vyléčenou cestovní horečku! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jirko, pana Mrkvičku miluji, moc, tak až přijedu, poslechnu si.
    Nevyléčená horečka, naopak, stále se horší......

    OdpovědětVymazat
  7. Mně se film líbil, ale až po druhém zhlédnutí. Když se mi tohle stane, většinou to znamená lásku na celý život:-) Protože když tak nad tím uvažuju, tak většina mých nejmilejších věcí(a taky lidí:-)) se mi ze začátku nějak nezdála. Asi mám vadný radar či co.

    OdpovědětVymazat
  8. Hančí, to se vyléčí Ginem přeci ;-)

    Ahoj Miro, mě možná odradil ten počáteční humbuk okolo natáčení filmu. Faktem ale je, že například hudbu, která se mi nelíbila na první poslech, si pouštím častěji a líbí se mi víc.

    OdpovědětVymazat
  9. mne tohle "moje cesta", "na vsechno si prijdu sam" prijde vic jako maskovani svyho ega a tvrdohlavosti. a ja si vic cenim otevrenosti nez zavrenosti. nicmene film jsem jeste nevidel, ale uz jsem si ho dal navrch hromadky, tak uvidime.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Ore, a co když člověk otevřeně přiznává svou uzavřenost? :-) Je ještě uzavřený, anebo začíná maskovat? Nebo je to začátek otevírání se?
    Taky se mi líbí otevřenost, ale co se mi na téhle knize nelíbí, musím (otevřeně) přiznat, je určitá dávka lakonické odevzdanosti, se kterou hlavní postava vypráví celou životní anabázi. Takové to "kam mě poslali, tam jsem šel a na nic se neptal". Možná se mi to nelíbí proto, že v tom vidím svůj "případ", já se totiž takhle často choval (možná ještě chovám, kdoví) a rozhodně se mi to nezamlouvá.
    Tamto "na všechno si přijdu sám" jsem psal u Ratky spíš kvůli tomu, jak je člověk stavěný, jak defacto šlape po předchozích úspěšně odzkoušených pravidel jen z revolty a nepokory, nejvíc je to zpravidla znát v pubertě, ale bez toho bychom se asi těžko hýbali (chtěl jsem napsat dopředu, ale to není jisté, ten pohyb stačí).
    Teď jsem si uvědomil, že jsem další pokus film v klidu skouknout dlouho odkládal, tak to možná taky zkusím :)

    OdpovědětVymazat
  11. Film se mi libil, pokud se obavime o filmu. Obsluhoval jsem anglickeho krale.

    Pokud se bavime o jinem filmu tak nevim. Ten film se mi libil prave proto ze tak krasne plynul. To kolo zivota se nadherne otacelo. Uplne prirozene. Hlavniprotagonista nerozumel, ale po prvni otacce porozumel a necem novemu opet nerozumel. A po dalsi otacce porozumel opet tomu cemu nerozumel a opet necemu novemu neporozumel. Atak dale a tak dale. Presne takhle si predstavuju poznani. Stoupani apo spirale, nekam jdemem ale vubec nic nechapeme, nebo to chapeme blbe a pakto snami otoci a najednou se nam rozsviti :o)) apak znovu a pak znovu a pak znovu az svitime zcela. sami sobe.

    OdpovědětVymazat
  12. No! To je ta věčně zarostlá cesta :-)Dokud ji můžeme upravit (v tom místě kde zrovna jsme), tak to jde tak, jak má (nebo může), v opačném případě už nemůžeme. A je jedno jestli nechceme, nebo nám není z nějakého důvodu přáno, výsledek je stejný.

    OdpovědětVymazat
  13. vis, me to prijde kolikrat jako velky handycap, kdyz se clovek zabedni v urcitem postoji kteremu rika vyssi princip, nebo charakter popr. cestny postoj. Kolikrat prave tohle zabedneni vytvari bloky, kdy cesta zaroste trnim a nejde to ani tam a ani zpatky. Clovek se chyti do vlastni pasti predsudku.

    V dobach kdy neplati zakony, je to evidentni. ZE ten ktery jde cestou nejlehciho odporu (ale stale za svym nosem), ktery pluje a prijima to co je a je za to vdecny nakonec ziskava a je take odmenen.

    A ten co se zasekne ve jmenu idey a vzprici je smeten rekou zivota jako naivni bloud. Protoze ta idea byla jen vymyslena. V hlave. nebyla integrovana do zakonů prirody.

    OdpovědětVymazat
  14. vlastne tim rikam a myslim neco podobneho co ty: S klidem se budu dívat na zarostlou cestu vepředu, ale i za mnou, i když to zní hodně sobecky a ve stylu "po nás potopa". Ale tuhle míru sobeckosti, zároveň ředěnou pokorou, konečně sám sobě přiznám.
    Já nechci spasit svět, ale taky nemíním být světem spasen.

    Akorat u me to zni vic primitivne :o)) jakoze na nejaky vyssi princip kaslu. no kaslu, ale nekdy me to celkem stve.

    OdpovědětVymazat
  15. Už jsem chtěl reagovat po přečtení prvního komentáře a naštěstí jsem počkal na následující :-) Že tím říkáš něco podobného. Akorát ten vyšší princip pořád nechápu, jaký myslíš? Mínil jsem to právě spíš tím směrem, že přemíra přemýšlení a teoretického rozebírání často škodí a člověk se hne až ve chvíli, kdy začne něco opravdu dělat. A k tomu potřebuju vědět, že mi do určité míry nevadí, když ještě ze svého místa uvidím, že vytvořené je už zarostlé. Samozřejmě za podmínky, že budu mít stále dost motivace klestit cestu dopředu, respektive tam, kam chci jít. Když budu mít potřebu se k něčemu vracet, udělám to samé, jen jiným směrem.
    Taky kašlu na vyšší princip a taky mě to někdy celkem štve :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Budu se drzet filmu. Typicka scena jak velice charakterni vrchni, ktery mladeho ve vsem zaucil a podporoval byl nakonec vyrazen aby jeho jmeno zaujal mlady.

    Kdyby stary nemel vyssi principy tak by sral na nejake narodnostni hrdosti (teoreticky, odmysleme si valku).

    A kdyby mlady mel vyssi principy tak by to misto nikd nemohl prijmout. Proste by mu to svedomi nedovolilo.

    A oba pripady jsou z hlediska prirodniho vyberu a preziti uplna blbost. narodni principy jsou blbost. Odmitnuti zivotni sance taky blbost.

    Proste by clovek mel tect jako reka. TAm kde je misto tam se vylejt. Takhle to je prirozene. Takhle te bezi samo od sebe. Kdyz se zacneme blokovat tak zustaneme stat. Prestaneme tect jako ta reka.

    OdpovědětVymazat
  17. Film se mi hrozně líbil. Škoda jen, že byl podle knížky, to ho totiž srazilo níž níž níž níž. A tak to beru tak, že knížka a film nemají nic společného a dosáhla jsem totálního uspokojení :)

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj Pánvičko - taky si myslím, že film a kniha mají trochu jiné měřítko, ale přesto člověk srovnává předlohu s tím, jak to vypadá, když se do toho vloží další autor - a jak jsem psal Hančí, Menzel působil na lidi jako dobrý korektor hrabalovských předloh, které byly někdy hůř skousnutelný. Ale málokdy se povede film líp (pro mě třeba Saturnin, který se knize minimálně vyrovnal, hlavně kvůli perfektnímu obsazení). Četla jsi dřív knihu, nebo viděla film?

    OdpovědětVymazat
  19. Nejdříve jsem četla knihu, ale dlouho před tím, než jsem viděla film (tak 4 roky). Takže se mi ty dojmy zas tak moc nemíchaly.

    OdpovědětVymazat
  20. No, udělám si na něj zase někdy čas...po čase :-) ...asi třetí pokus

    OdpovědětVymazat