pátek 1. května 2009

Bill

Žil byl Bill.
Popelář.
Jím se nestáváš, rodíš.
Bill byl i fotograf, tím se taky rodíš.
Každou nádobu otevřel a vyfotil.
Nearanžoval, nebyl aranžér.
Byl fotograf.
Ale hlavně popelář.
Popelář, fotící mozaiku lidského odpadu.
Každý den jeden.
Tisíce dnů, tisíce fotografií.
Těsně po tom, co se snažil vyfotit svůj poslední odpad před projíždějícím autem, odpad.
Představte si to.
Čest jeho vymyšlené památce.

12 komentářů:

  1. Nad některými myšlenkovými pochody mě bolí od kroucení hlavy za krkem, zvlášť nad těmi svými. S odvoláním na předchozí článek si to tentokrát promíjím :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já myslím, že tento článek nebyl zas takový odpad, ale docela dobře dopad...No uznávám, tento verš se moc nepovedl a to jsem nepila:o))

    OdpovědětVymazat
  3. Zil Bill?
    nebo nebyl...

    obraz zbyl

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Aquo puro a Ratko :-) představil jsem si po probuzení popeláře, co takhle fotí své dílo. Myslím, že by to nemuselo být špatné, takový časosběr odpadků :-) Navíc teď trošku zkoumám pojem "časosběrné fotografie" (podívejte se třeba na tohle video) no řekněte! Nebyla by to skvělá příležitost? :-)
    ...a jestli Bill byl? Bylo spousta Billů. Nevím, kolik Billů bylo popelářem, ale takoví taky určitě byli, ale nejsem si jistý, protože jsem tam nebyl, což ostatně pomáhá mé fantazii :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ...anebo prostě jen ostříhat fotografie, naskládat je jednu vedle druhý a pod sebe, třeba na desku stolu, nebo na zeď...to by byla výstavka! :-) Podle mě... budoucnost lidstva je jedině v odpadcích :-))

    OdpovědětVymazat
  6. ja vzdycky kdyz koukam na stare fotografie (moje nebo mych znamych) tak propadam melancholii. Zda se mi, ze ten zivot zil nekdo jiny.

    OdpovědětVymazat
  7. Dneska jsem hledal fotografie mé koupelny - potřebuju přišroubovat nový sprchový kout a zapomněl jsem, kudy vedou trubky s vodou. Při té příležitosti na mě vypadly fotografie z období cca před deseti lety, konkrétně z cyklistické dovolené na Šumavě. Člověče...já na to zíral se spadlou bradou...až mě naštvalo, jak vypadám dneska (nemyslím jen vzhledově) - vzpomněl jsem si na tvou fotku na kameni a na tvé srovnávání s dneškem. Myslel jsem, že na chlapy tohle neúčinkuje, ale asi jo. Určitě jo :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Koukání na staré fotky přináší mnoho vzpomínek a prostě někdy dobrých a někdy zlých. A na spoustu věcí už si nevzpomínám a říkám si: "Jestli je vůbec pravda, že jsem to někdy zažila. Jestli to nezažil někdo jiný?" Protože jsem se určitě za ta léta změnila...

    OdpovědětVymazat
  9. jojo, kdyby to bylo deset let, ale u me je to je fakt jen skok :o))
    moje vzpominky jsou ted s odstupem jenom hezke. I ty nejprisernejsi hruzy jsou hezke. Proste si pamatuju jak uzasne to bylo prozivani. jak me to bralo do kolen a jak jsem si to intenzivne prozila :o)) No drsny. jak to ten mozek naaranzuje.

    OdpovědětVymazat
  10. To jo, to já taky...jenže někdy je ta "historie" hezčí až moc, oproti dnešku. Nedá se nic dělat, musíme počkat, až bude historií i dnešek :-)

    OdpovědětVymazat
  11. jenze ja dnes vim ze bude zitra a tak me nijak "neobtezuje" to spatne. Vim ze je to uhel pohledu. ze je to muj pohled a ten je subjektivni.

    OdpovědětVymazat
  12. Ano, taky mluvím o subjektivním úhlu pohledu, ničeho jiného ani člověk není schopný, až na nějaké řídké vyjímky (tedy když si myslí, že je objektivní). Taky vím, že zítřek existuje (a nikdy neumírá:), ale jde o to, jestli je spokojený už dneska - aniž by se zase bál zítřka, kvůli kterému přijde o prožitek dneška :-) Hergot to jsem napsal nesmysly... prostě přemýšlet, ale jenom trochu :-)

    OdpovědětVymazat