čtvrtek 25. září 2008

Ahoj

"Ahoj", mi před chvílí zaznělo na parkovišti za zády. Už při otáčení a zaostřování jsem si byl téměř jistý, že vím, o koho jde. Trochu ustaraný obličej, na ruce obtočený mimčo, v druhé nákupní taška a klíčky od auta. Slušelo jí to ještě víc, než kdysi. Tep mi vyletěl na několikanásobek a na tváři se uhnízdil debilně obrovský nehraný úsměv i přesto, že mi okamžitě do hlavy skočil našeptávač "to dítě mělo bejt moje do hajzlu".


/radši se vrátím k tomu ohňostrojení/

10 komentářů:

  1. Ne, tohle je opravdovější.

    OdpovědětVymazat
  2. no jo, co nadělám... ale jednu změnu jsem zaznamenal - zatímco dřív jsem byl na toho kamaráda (co vzal tehdy ochotně to dělání dětí za mě) naštvaný, že mi ukrad ženskou, tak teď už jde spíš o ukradený sen, než konkrétní osobu.

    OdpovědětVymazat
  3. Lilu, já jich znám několik, co to znají. A jednoho, co to dokonce řekl nahlas - před maminkou toho dítka.:-)

    OdpovědětVymazat
  4. tak tohle je móóóóó mutnýýýýýýý,o(

    OdpovědětVymazat
  5. Ou, asi bych se tvářila stejně jako ty.

    OdpovědětVymazat
  6. Jirko, je lepší se nazpět nedívat - ale jak moc ti rozumím!

    OdpovědětVymazat
  7. To neni smutný, to je život. Srdce ti bušilo a to je dobře. Mě by taky bušilo...

    OdpovědětVymazat
  8. jé Tofu ahój! ...jsem si říkal... kde jsi... pořád :-)

    OdpovědětVymazat