úterý 4. prosince 2007

Řekni mi, jak louskáš ořechy

...a já ti řeknu, jaký/á jsi.

Představte si:

Před vámi je velká hromada, dejme tomu vlašských, ořechů. Co uděláte?

1)
Nebudu nedočkavý/á, zajdu si do kuchyně pro louskáček, protože s ním to jde líp. Pak si sednu ke stolu, připravím si knížku, protože zabíjet čas pouhým louskáním je trestuhodné a pomalu začnu louskat ořechy do zásoby, jelikož sníst je rovnou, nepřináší ani dlouhodobý užitek, natož čisté svědomí. Pokud narazím na nějaký tvrdý oříšek, opřu se do strojku o to větší silou, dokud to nerozlousknu. Když se po rozlomení nějaká část ořechu zapříčí mezi zbytky skořápky nelením a okamžitě začnu pracovat na jejím důkladném vyčištění, abych mohl/a odhodit jen dokonale prázdnou schránku. S touto činností nepřestanu dříve, než budu mít prázdnou misku, kde byly nerozlouskané ořechy. Poté se obvykle po mém těle rozlije nádherný pocit vítězství a čistoty, umocněný pohledem do přeplněné nádoby s očištěnými ořechy. V této chvíli se odměním jednou malou hrstí a s nepopsatelným pocitem úlevy ji sním. Mám ze sebe radost.

2)
Nebudu nedočkavý/á, zajdu si do kuchyně pro louskáček, protože s ním to jde prý líp. Pak si sednu ke stolu a pomalu začnu louskat ořechy do zásoby, jelikož sníst je rovnou, nepřináší ani dlouhodobý užitek, natož čisté svědomí. Po chvilce si ale skřípnu do louskáčku kůži mezi palcem a ukazováčkem, hrozně se naštvu "proč jsem se zdržoval/a nějakým chozením pro louskáček!" a s mírně řízenou agresivitou se pustím do dalších ořechů. Jen s tím rozdílem, že všechny už dávám výhradně do pusy, jelikož se musím uklidnit a zamezit vyslovování sprostých slov, kazících charakter, to se rozumí přeci. Pokud narazím na nějaký tvrdý oříšek, začnu do něj zběsile mlátit, dokud není na padrť. Sice ta neoddělitelná směs ořechu se skořápkou není vůbec použitelná, ale pocit vítězství je, i přes krvácející hranu dlaně, nenahraditelný ("Tu tvrdohlavost si měl rozmyslet dřív, teď musí nést následky."). Když se přes všechnu projevenou sílu přeci jen nějaká část ořechu po rozlomení zapříčí mezi zbytky skořápky, vykašlu se na nějaké důkladné vyčištění a klidně hodím mezi odpad třeba celý ořech, protože jich mám ještě spoustu, tak na co bych se omezoval/a. S touto činností přestanu ve chvíli, kdy mě to prostě přestane bavit, případně až budu ořechy přejedený/á, což mi ale v žádném případě nezabrání vysypání a snědení těch ořechů, které jsem stihnul/a očistit před skřípnutím louskáčku ("ta troška se cítí ve velké misce osamoceně a tak malé množství se stejně nedá na nic jiného využít."). Poté se obvykle po mém těle rozlije nezáviděníhodný pocit prohry a neschopnosti, umocněný pohledem do prázdné nádoby, kde měly být připraveny očištěné ořechy a ono zase nic. V této chvíli své ego léčím slibem, že příště zvládnu celou hromadu a nesním ani jeden kousek, i kdyby se mi povedlo "kuřátko", a mohl/a mít příště ze sebe radost.

3)
Kašlu na louskáček. Beztak bych si s ním tak akorát po chvilce skřípnul/a kůži mezi palcem a ukazováčkem a hrozně bych se naštval/a a začal/a do nich nesmyslně mlátit. Ani si nebudu sedat ke stolu a začnu louskat ořechy hned tady, na gauči a samozřejmě rovnou do pusy, jelikož střádat je na hromadu, nepřináší žádný dlouhodobý užitek, protože seschnou a stejně letos nebudu péct žádné vánoční cukroví, tak na co. Sice ty padající skořápky za krkem a pode mnou trochu škrábou, ale je to jenom jednou za rok a člověk musí něco vydržet. Pokud narazím na nějaký tvrdý oříšek, ani se nesnažím ho rozlousknout, protože by byl buďto na nepoužitelnou padrť, nebo bych zažil/a zklamání z vlastní neschopnosti. Přestanu ve chvíli, kdy mě to přestane bavit. Poté se obvykle po mém těle rozlije záviděníhodný pocit úlevy, protože dělám to, co mě baví a o svůj klid jsem tak opět nepřišel/šla. Mám ze své vyrovnanosti radost.

4)
Podívám se na tu šílenou hromadu, představím si, jakou práci by to dalo ("Přeci se nebudu rozčilovat jako minulý rok, kdy jsem si navíc přiskřípnul/a louskáčkem kůži mezi palcem a ukazováčkem!") a začnu obvolávat známé s nabídkou oběru tohoto pokladu v ceně "za odvoz". Pokud budou naznačovat něco proti, dostanou ho darem. Pak si zaj(e)du do marketu pro loupané ořechy a budu mít ze sebe radost, že jsem dodržel/a své loňské ořechové předsevzetí "Už nikdy!!".


...

12 komentářů:

  1. V podstatě jednička, s malou opravou, že nikoli knížka, ale televize v obýváku (nemáme koberec, obývák je u nás pracovní:) a dobrá alternativa společné činnosti mé a mých dětí místo loupání pomela. (Ono se časem taky přejí, navíc je taky nemaj furt a navíc jedno pomelo denně taky dost leze do peněz.:)- Jo, a s malým dodatkem - po úklidu skořápkové drti z širokého okolí a po spočtení, kolik zbylo po odevzdání naturálních dávek spoluloupačů, jdu další várku už koupit tu vyloupanou. :-))

    OdpovědětVymazat
  2. :-)) to jsem si oddechl, já už myslel, že budeš jedničkovej typ bez výhrad :-)
    minulý týden bych ještě nevěděl, co je to pomelo, ale shodou okolností se to na mě sesypalo takovým způsobem, že od té doby už mám tři v sobě a nestačím se divit, kde všude se o něm mluví, co se to děje? Ale je dobrý, to zas jo - dobrá alternativa grapefruitu...

    OdpovědětVymazat
  3. Už loni v jsem chtěla o něm napsat poetický článek, jak ho v dlouhých zimních večerech loupem, ale nějak na to nakonec nedošlo... No a letos už nám začala druhá zima s pomelem. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní05.12.07 9:22

    Louskání nee. Raději krájím jablka na křížaly. ,o)

    OdpovědětVymazat
  5. Taky řešení :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Chybí ti tam ještě pátá možnost, Jirko*. A sice: Nastražím tu mísu s ořechy do cesty někomu ctižádostivějšímu než jsem já a počkám, až se chytí. Jakmile si přinese louskáček, protože to s ním jde líp, a sedne si s tou mísou k televizi, aby se nezabýval jenom tím louskáním, přisednu si nenápadně k němu a zatímco je dotyčný zabrán do louskání a dokonalého očišťování až kuřátkování, sahám si já nenápadně do druhé mísy pro vyloupané ořechy až kuřátka. Když tuhle bohulibou činnost ukončíme, jsem na sebe hrdá, jak jsem to pěkně vyřešila, a dávám si předsevzetí: Příští rok rozhodně zas!

    OdpovědětVymazat
  7. aháá, tak odtud vítr! :-)) No jo, možností je spousta, ale uznávám, tahl je taky častá :-) Takové to asistované louskání :-)
    Jes-Terko, prozraď, prosím, kolik přivezla nenápadně Eba ořechů? :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní06.12.07 7:42

    Já do nich bušim kladivem ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. cha! :-) doteď jsem tě měl, i přes tvou punkovou minulost, za jemnou osobu... :-))))

    OdpovědětVymazat
  10. Jednoznačně 4) :-) A mám z toho radost dvojí - jednak v okolí vypadám jako hodný tvor, který dává oříšky na potkání a jednak se právě nemusím stresovat jejich loupáním - udělají to za mě malé děti v Indii, které špatně platí:-)Pozn.: To doufam, ze ne...

    OdpovědětVymazat
  11. Cha - a co tohle:

    "Prodám vyloupaná jádra vlašských ořechů, cena 130,- za kg. V případě zájmu volejte na..."

    Se objevilo včera u nás v chodbě na nástěnce. Ten dotyčnej musí bejt děsně dobrosrdečnej člověk - já bych si totiž tímhle způsobem a za tuhle cenu nevydělala ani na slanou vodu, natož na sladkou. :-) Autsórsyng, vážení - to je hudba budoucnosti... (Naštěstí už ne mojí... :-)))

    OdpovědětVymazat
  12. no.... to mi silně připomíná rybízový brigády - špánek za tři koruny.... kdyby mi aspoň chutnal!

    OdpovědětVymazat