středa 28. listopadu 2007

Dobrý den

Tentokrát budou vědět jen někteří z modrých.
Ostatním přeju dobrý den.
...
...
A zkuste začít nekouřit... třeba jen proto, abyste taky mohli jednou říct: "Už dva roky..." ale nemusíte.
Můžete.
To je na tom to nejlepší.
...

16 komentářů:

  1. Gratuluju. Nejen k těm dvěma rokům. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den!
    Nemusím zkoušet začínat nekouřit, když nekouřím? (chichi)
    Až jak jsem koukala na to video, došlo mi, že je asi úplně normální míchat proti směru hodinových ručiček. Je? Nebo jsem se trefila?

    Ale doufám, že to kafe takhle zamíchaný chutnalo!

    OdpovědětVymazat
  3. Cha chá!!!
    Hm... a dva roky... respekt a závist jsou první dvě slova, co mě napadnou...

    OdpovědětVymazat
  4. Jirko*, přidávám se k Rulise - s obojím :) Marně jsem se Tě dneska snažila vystopovat online, aby to bylo alespoň o malinko osbnější, tak aspoň takhle ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Ruliso děkuju ti. Nejen za ty dva roky ;-)

    "Supermodrá", jestli ti připadá, že tenhle pohyb je přirozený, tak je to jen důsledek pečlivé přípravy a několikera zkažených klapek před filmem "naostro". Ve skutečnosti jsem kreslil pořád čtverec uprostřed hrnku. Proti "srsti" je to nepřirozený, ale o to vzácnější, takže: "Trefila!" (a teď si dej obě ruce na stůl před sebou, natáhni ukazováčky a začni současně jedním kreslit kolečko a druhým čtvereček - tak asi takový to je :)

    Špačku, to je stará písnička :-)

    Jes-Terko, já byl dneska v lese - to taky bylo osobnější :-) škoda... ale ne zas taková, protože online budu asi vícekrát a dřív :-) Děkuju

    OdpovědětVymazat
  6. Jirko, taky se přidávám - gratuluji k těm dvěma rokům. Myslím, že nejhorší už máš za sebou.
    Moc rozumím všem, kteří se snaží zbavit se nějakého zlozvyku - kvůli slinivce nemůžu pít kávu - už přes dvacet let - přesto na ni mám pořád chuť - úplně jako dřív. Nejhorší je, když ji někomu připravuji. Té chuti na ni se už asi nikdy nezbavím. Nejhorší je to v neděli po obědě, to je fakt děs. Mám to lehčí s tím odříkáním, protože se bojím bolesti, kdybych se jí napila.Ach jo.....

    OdpovědětVymazat
  7. Jirko, když jsi kdysi nastolil tém anekouření a vyzval okoloblogery, kdo s echce přidat - a oni se přidávali - už jsembyla víceméně rozhodnutá, že přestat chi. nebo spíš - budu muset. Ale neměla jsem opdvahu, ba přímos e mi příčilo jít do toho takhle houfně, že jako motivovat se někým jiným... Věděla jsem, že při mým odporu vůči nucení někam od něčeho zvenčí, by se to brzo obrátilo proti a že bych jako naschvál kouřit nepřestala. Ale fakt je, že když jsem pak přestala, myslela jsem na tebe moc a mockrát. :-)
    I dneska si vzpomenu, když občas - při pohledu na kuřáky chvátající o první a každé další přestávce ven z budovy do mrazu si honem honem zapálit - si říkám, Tyjo, a já tohle už nemusím, už nemusím, už nemusím... :-)))
    A občas už mě to ani nenapadne si říct, už to vůbec neřeším, a pak teprv si říkám Ty jo, já už jsem z toho asi fakt z nejhoršího venku...
    :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Omluva za překlepy, práce kvapná... atd.

    OdpovědětVymazat
  9. Hančí, děkuji - snad to budeš mít časem i ty o něco lehčí tím, že nebudeš mít ani chuť, protože do té doby je to svým způsobem "mučení" chuťových buněk :-)

    Ruliso, ani nevíš, jak mě svrběla ruka se tě při téhle příležitosti zeptat, jestli ti to vychází :-) ale vydržela a tu otázku nenapsala přesně kvůli tomu, že ví, jak nemáš ráda veřejný hromadný hecování. O to větší mám radost z tvého samovolného prozrazení stavu :-) a... jak jsme se bavili minule - teď už nejde o to jak dlouho, ale o to, jestli ano nebo ne. Ten pocit svobody je nenahraditelný (navíc... včera se mimochodem někdo rozčiloval nad cenou marlborek za 74,-, to už je docela síla...)

    OdpovědětVymazat
  10. Jo, pocit svobody, přesně...
    A taky sebeúcty, spokojenosti se sebou... :-)

    Ale když si vzpomenu, jak strašně blbě mi bylo, jak mě bolel celej hrudní košíček a hodlala jsem umřít na kompletní příznaky rakoviny plic už čtvrtej den po típnutí poslední cigarety... na to, jak ještě i na začátku letošních podzimních mlh, plískanicích a tlakových propadů se ta bolest vzdáleně ozývala, zatímco plíce jakoby pracovaly naprázdno... Prostě když koukám, jak dlouho to trvá, než se tělo doopravdy vyčistí a zregeneruje (jestli ještě vůbec, ale ujišťujou mě zkušenější, že tak za dva roky možná už jo), tak si říkám, že jsem možná přestala ne za pět, ale za půl minuty dvanáct...
    A i když jsem ti to celou tu dobu neřekla, ty na tom máš taky podíl, víš... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. podíl... :-) hezky! příjemná třešnička na dortu :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrou chuť. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Seš divnej. :-) Já míchám po směru.

    OdpovědětVymazat
  14. já normálně taky :-)

    OdpovědětVymazat
  15. No právě... :-))

    OdpovědětVymazat
  16. a jó takhle, aha... :-))

    OdpovědětVymazat