pondělí 1. srpna 2011

Souška

Sice stále platí, že úroveň školy stojí a padá s konkrétními lidmi, kteří se na tvarování nových lidí podílejí, ale pořád častěji se na vlastní oči přesvědčuji, že školství jako takové jde v určité věci neskutečně dopředu. Myšleno správnou cestou.

Nemyslím jen lepší pomůcky, vybavení a celkové zázemí škol, ale hlavně férovější kontakt mezi žáky a učiteli, kteří, ve většině případů, nemají snahu za každou cenu svěřené duše tolik lámat a podřizovat. Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale mně se zdá, že už se tolik nebrzdí individuality (a zároveň deformace) jednotlivých lidí, což beru - přes ty všechny "nežádoucí účinky" - jako velké pozitivum. Některé akce škol, se kterými jsem z různých důvodů v kontaktu, mi berou dech a neubráním se kolikrát srovnávání s tou svou dobou. Zvlášť ve chvíli, kdy na mě ze skříně vypadlo tohle:

...a hned následující úvod do školního řádu
 
 ...mě spolehlivě dostal zpátky, do toho období, kdy se mě všichni neustále ptali: "A nechceš to radši zkusit tou pravou rukou?", nebo: "Soudružka učitelka to s tebou myslí dobře, musíš ji poslouchat!" A já teď ze stránek žákovské knížky s odstupem pozoruji
...jak vzteklá, nebo afektovaná musela být (spolu se zážitky, které si trochu pamatuji) ve chvílích, kdy mi psala dokola téměř stejné poznámky z různých předmětů (na prvním stupni jedna souška na všechny předměty samozřejmě) a nedokázala se mnou evidentně hnout tam, kde mě chtěla mít. 
Nechci tvrdit, že jsem byl nějaký nezlomný samorost - naopak, jsem rád, že ta doba skončila, protože jsem byl na můj vkus tvárný až moc. Ani nechci dávat soušce za vinu všechny vlastnosti, které se mi na mně nelíbí a už vůbec nemám zájem se stavět do role ukřivděného, ale přece jen... nechápu, jaký smysl to mělo mít. 
Jaký smysl mělo mít to opakované přezkušování z látek, které mi nešly a oťukávání těch, které mi přinášely obvykle lepší známky, ale co kdyby náhodou...
 Ale hlavně - co mělo znamenat to ponížení v podobě vlastnoručně psaných poznámek?! To bylo to nejhorší šlapání po hlavách, přestože jsem teď po letech při čtení povinně psaného výkřiku "Nemám ručník!" vyprskl smíchy.

Moc dobře si pamatuji, jak mě měli spolužáci za blbce, který nemá skoro žádné zameškané hodiny (natož neomluvené) - a asi jsem jím byl - v obrovské tabulce jen trapně osamocený řádek se suchou poznámkou 14. až 22.12. "Nemocen - angina" - to si pamatuju taky živě: "Sněhem zaváté pole, mráz v sovětském stylu, jedu na obrovském grošákovi (jsa veden za uzdu majitelem), připadám si jako v pohádce (Tři oříšky pro Popelku samozřejmě), kterou násilně ukončuje teploměr v podpaždí, hnusný čaj, dřevěná špachtle v krku a zpocený prostěradlo."... toho roku jsem zachránil Vánoce celému městu, protože jsem se podle rozkazu uzdravil včas a Jéžíšek mohl přijít.

Takže souško učitelko, děkuji, už nechci. Víte... já si z vás pamatuji jen špičatý nos a naběhlou žílu uprostřed čela - i přesto, že se vám dělala jen v jistém stupni vytočenosti.
Alespoň jsem zjistil, že problém "dělat věci jen když chci já" jsem měl už dřív, stejně se ale divím, že to na mně jinak nechalo jen snadno zakrývatelné stopy - tedy... jestli se náhodou nemýlím.

_______________________________________________________
Poznámka: Po kliknutí se obrázky trochu zvětší, chcete-li.



.

60 komentářů:

  1. Uf, uplne mi te je lito....taky si na to vzpominam, ja jsem byla takovy to uzkostny dite, co se porad balo, aby nekoho nerozzlobilo, hlavne, aby neudelalo neco spatne, poznamku aby nedostalo (a vazne jsem za celou skolni dochazku dostala jen jednu a to se musela ucitelka fakt snazit), byla jsem ucitelsky dite a vedela jsem, ze kazda zpupnost se hned provali. Pamatuju se, jak jsem se vlastne porad trochu bala, celej prvni stupen. Nastesti ve mne ale taky byl kus rebela, smysl pro spravedlnost, chut se pratelit a kus smyslu pro humor, takze jsem to nakonec prezila pomerne ve zdravi a neni ze mne dneska neuroticky depresivni obsedant, nybrz psycholog :-).

    OdpovědětVymazat
  2. To je hrozný, co ta ženská pořád psala - hlavně mě udivuje "HV - nezvládl..." Slovo "nezvládl" totiž nepoužívám nikdy a pro dítě bych to teda neudělala! Odporný.

    Já měla poznámek spoustu, od 5.třídy. Za "vyrušování." Předtím na 1.stupni se u nás tolik poznámek nedávalo.
    A taky jsem skoro nikdy nechyběla.

    Vždycky mě překvapí, že někdo poznámky nedostával. Neposílal po třídě psaníčka? Nenapovídal? To si ani nečetl pod lavicí? To ho to všechno bavilo? A co dělal, když už měl všechno hotovo? - ale my jsme byli hodně grázlovská třída, někteří kluci měli třeba 30 poznámek za rok nebo pololetí; já to dotáhla maximálně na 15 :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Terezo, učitele jsem měl v rodině taky a kdysi jsem zjistil, že jim to dávali na schůzkách SRPŠ pěkně sežrat. Naštěstí byli naši nad věcí, aspoň co si vybavuji. Z tý matiky jsem měl sice vytahaný skráně, ale zaslouženě :-) Právě tu ustrašenost, nebo úzkostný postoj si z toho období prvního stupně pamatuji - hlavně nezklamat třídní... pak už si nějak člověk najde cestu, ale s takovým základem často blbou. Nicméně, u mě to snad dopadlo taky dobře, tak si můžem podat ruce a navzájem gratulovat :-) Tobě navíc tu schopnost pohybovat se na tenké hraně psychologie, tu bych často přirovnal k provazochodectví ;-)

    Liško, vůbec nechápu, teda nevybavuju si ty poznámky o porušování ŠŘ - já byl tak vzorovej, že mi ta svatozář až překážela :-) Štve mě to i teď, na srazu bylo znát, že jsem pořád mimo hlavní proud.
    A ta hudebka s nezvládnutým rytmickým cvičením... asi bych měl soušce poslat nějaký vzorek z těch tří kapel, ve kterých jsem hrál na perkuse :-)) Ale násobení a dělení neumím dodnes, navíc se k tomu přidala kalkulačková pohodlnost sčítání :)
    Jo... zapomněl jsem u článku dodat, o kterou třídu šlo - třetí.

    OdpovědětVymazat
  4. NÓ..TO SE MÁŠ ČIM VYTAHOVAT! DYBY NEMNĚLA DŮVOD, TAK TO ASI NEDĚLÁ NE.

    OdpovědětVymazat
  5. Hele, Ďasi (nebo jak se jmenuješ - možná Družstvo Anonymních Skeptiků, nevím, omlouvám svou neznalost), zcela určitě důvod měla, ale já ho právěže neznám :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní28.08.11 8:40

    tyjo, to je primo archivni material :o) pro nasledujici generace. vzacnost nejvzacnejsi.

    jsem ve veku, kdy se konecne dokazu bez zabran vracet zpet v case a prozivat si vsecky ty "ujmy" a rikam si, ze tona konec nebyla ta nejvetsi hruza jakou kdy v ziovte mohl zazit :o)) ze ti lidi kolem me se vlastne trapili mozna i vic ale nebylo to na nich videt.

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní28.08.11 8:40

    ten anonym jsem ja ratka

    OdpovědětVymazat
  8. ahoj Ratko - přesně jak píšeš - ani mi nepřišlo, že by mělo jít o mě. Podle chabých vzpomínek jsem si to sice vybavil, ale kdyby mi někdo bez podrobnějšího hledání tvrdil, že je to jeho žákovská knížka, věřil bych. Mně to přišlo jako mnohem větší klid a některé souvislsoti vůbec nechápu. Právě kvůli tomu nechápu, jaký to mělo smysl, že se se mnou tak někdo trápil a stále to beru spíš jako jejich problém (tehdy). Přestože mi je jasné, že nějaký vliv to mít muselo.

    OdpovědětVymazat
  9. taky to ted konecne vidim. ze druzi meli problemy a ja proste jen u toho byla. a jejich problemy jaksi prebirala v ruznych podobach na sebe.

    OdpovědětVymazat
  10. :) Zapomíná pomůcky? M. prověrka - 5? Jsi můj člověk.:D
    Zvláštní, že právě dnes jsem si na jednu podobnou "soušku" taky vzpomněla. Nebylo to pěkné.:) Je zajímavé, že některé jevy tenkrát ve třídě mi připadají tak trochu nepřekousnutelné i z dnešního, prakticky dospěláckého a shovívavého pohledu. Vždycky se o naší třídě říkalo, že jsem ti největší prevíti na škole. Dnes už samosebou vím, že tohle se preventivně říká VŠEM třídám, možná s výjimkou tříd na prvním stupni. Tak do třetí třídy, předpokládám.:) No, každopádně ale chápu, že učit je někdy drsné a rizikové povolání a otevřeně přiznávám, že já bych na to neměla.:) Myslím, že všichni učitelé, kteří dokáží žáky inspirovat a zaujmout natolik, aby regulérně zabrali a uměli se pro danou věc dokonce nadchnout, jsou hodní obdivu. Pár jsem jich poznala... I když ne moc. Ale díkybohu za ně.:)

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj lemure :-) Já na ty pomůcky spíš kašlal ;-), ale rozhodně ne z nějakého buřičství nebo machrování před ostatními. Nějak mě to prostě míjelo... občas jsem třeba nechal celou tašku doma v předsíni a uvědomil si to až ve chvíli, kdy jsem chtěl při zazvonění vytáhnout penál na lavici. A učitelka to přitom nevzala z té správné strany - "Jiřík chodí tak rád do školy, že nemyslí na nic jiného, než aby tam už byl" :-)

    Inspirativních učitelů a profesorů jsem měl relativně dost, naštěstí, a nemůžu tvrdit, že jsem toho dostatečně využil, ale vzpomínám na ně rád (někdy mi dávají i možnost pochopit dodatečně).

    OdpovědětVymazat
  12. Moji vnuci začali letos chodit do jiné školy. Jeden do prvé a druhý do třetí třídy. Hned na začátku bylo rodičům řečeno, že škola je tu od toho, aby děti něco naučila, a ne aby rodiče museli doma vší silou něco do svého dítěte nacpat, když by to nevěděl. Od toho jsou učitelé, doma si má hrát a užívat si chvíle volna s rodiči ( rodiče si taky nenosí práci domů), a když budou nějaké pochybnosti o tom, že dítě něco nezvládá, tak to vzkázat paní učitelce, a ta mu to vše ráda znovu vysvětlí a naučí. Pomůcky do školy taky nosit nemusí, ty, které potřebují, dostanou ve škole. Takže naše děti chodí s velikou radostí do školy pouze se svačinou, a moc se jim tam líbí.

    OdpovědětVymazat
  13. To jsou přesně ty pokroky dopředu, které na dnešním přístupu ve školách obdivuji. Taková ta normální přirozenost, prorůstající do zdánlivě nepříjemné povinnosti "naučit se" za poměrně krátkou dobu. Nestydět se za svou osobitost, se už naštěstí šíří i mezi učitele.
    Pouze se svačinou do školy? To jsem tehdy neviděl ani ve snu (úsměv).

    OdpovědětVymazat
  14. Minulý můj koment se týkal ZŠ. Potom na střední jsem už nesnášela tu bezmoc. Na základce teda jsem se s ní taky setkala, ale tak mě to nebralo (např. učitelka mi opravila jako chybu něco, co vůbec chyba nebyla, já to šla reklamovat, ale bylo mi řečeno, že "drahokami" se píše na konci měkké i a já se v devíti letech nezmohla na opakované argumenty, že tam má být ypsilon; asi jako se dítě toho věku nezmůže na argumenty proti rozhodnutí rodičů, protože je má rád a přece jen jim dost důvěřuje, jinak by nepřežil).

    Ale na střední už jsem tu bezmoc nemohla - proč mi má někdo dávat pětku za to, že mi chybí v sešitě datum nebo název tématu hodiny, doprčic?! Na podobné věci od jedné učitelky jsem si šla stěžovat (a na to, že mi dala trojec z obří německé písemky, kterou jsem napsala jako génius a považovala jsem to za životní výkon, kterého navíc nikdo v širém okolí nedosáhl).
    Ona že si půjde stěžovat se mnou. Tak jsem obcházela třídní a zástupce ředitele a v její přítomnosti jim musela vykládat příhody, co ona dělá a že je senilní... No a bylo to k prdu.

    Jsem byla tehdy teda dost statečná, koukám :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem sice mladší ročník, ale tohle jsem ještě zažila taky. Hlavně slova jako "lajdačí, nepřipravena apod." mi byla hrozně líto... ale ona je to taková hrubá příprava na život na druhou stranu, protože blbce, vážení, toho můžete potkat kdekoliv a pak se tvrdá škola života hodí...

    OdpovědětVymazat
  16. Liško, ten zážitek s konfrontací za přítomnosti senilní učitelky musel bejt strašnej... ale určitě nebyl k prdu, z dnešního pohledu :-) Paralelu s "drahokami" si užil můj kamarád, který odhalil chemikářovi chybu v označování jeho chyb v písemce a od té doby mu přestal profesor říkat příjmením a oslovoval ho "podvodníku", před třídou samozřejmě (příjmení občas použil jen pro připomenutí, kdo je podvodníkem). Dodnes na to spolužák, s nostalgickou slzou v oku a zaťatou pěstí, vzpomíná. Ale do ředitelny nešel ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Pánvičko. Jsem rád, že jsi se, byť šnečím tempem, vrátila zpátky ;-)
    Pro život se tahle hrubá příprava určitě hodí, pravda... nedávno jsem potkal na ulici staříka s bílými vlasy a sympatickým vousem, ve žlutém tričku s černým nápisem přes celou hruď: Na souši i na moři, všude samí magoři."

    OdpovědětVymazat
  18. Zdravím.
    Náhodou jsem narazil na Tvůj článek a nemůžu nereagovat. Na žákovské knížce jsem sice nenašel letopočet, ale podle způsobu psaní si tipnu, že takových čtyřicet let zpátky to bude.
    Já minulý režim nezažil, a tak nemůžu tehdejší školství s tím dnešním srovnávat, ale jak tak slýchám o zakomplexovaných soudružkách, takřka neexistující individualitě atd., jsem rád za to, co mám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, je to něco málo přes třicet (nevím přesně, měl jsem z matiky vždycky trojku :)...
      ...zakomplexovaní lidé jsou všude a v každé době, ale přijde mi, že v té době tam byly tak nějak příznivější podmínky :-)
      Ono sice platí, že "ta naše doba je ta nejhorší", ale občas, pravda, máme možnost být rádi za tu svou :-)

      Vymazat
    2. Nemyslím si, že by "vaše" doba byla o moc horší než ta současná, záleží na úhlu pohledu. V každé době se přeci najdou spokojení lidé, nebo ne? ;)

      Vymazat
    3. To bylo myšleno obrazně samozřejmě... ta "naše" doba... - vypuštěno z kterýchkoli úst :)

      Vymazat
  19. Rok pryč a za chvíli už budou dva a pořád nic, žádný důvod ke změně – napsání nového článku?  Škoda,… zato dole u rybiček, tam to žije a dějí se tam věci… Nejdřív tam v průzračné vodě bydlelo devět červených rybiček a jedna černá. Pak zřejmě vlivem důkladného krmení rybek černým krmivem, se poměr jedna ku devíti otočil ve prospěch černých. To bylo vcelku temné období. Proto když později tři z černých rybek nahradila modrá žlutá a zelená, to byla úžasná změna. Poslední změna je úplně záhadná. Jediná jistota je zelená. Červená, modrá a žlutá se patrně odbarvily, a černé tam můžou, ale nemusí být. Kdo ví? A pak, že se tu nic neděje? ;)  M.

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj M. :-)
    Ano, zatím žádný důvod ke změně...
    Asi třikrát jsem chtěl celý blog už rušit - s odvolávkou na právo bořit vlastnoručně stavěné :-), ale ty demolice jsem nějak přestal uznávat, nebo co... občas je dobré mít možnost si některé etapy připomenout, a to na zbořeništi nelze. Nicméně stavět dál taky musí mít svůj důvod, a ten zatím vždycky ztroskotá na jakési směsici lenosti, nihilismu a neschopnosti organizece vlastního času. Ten pak utrácím, jako bych měl bezedné přesýpačky...
    Černé rybičky tam žádné nejsou :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj… :), zkrácená verze Tvého komentáře vypadá optimisticky… ASI žádný důvod ke změně…
    Ale v úplném znění… ASI třikrát jsem chtěl celý blog už zrušit… to nééé, prosím, to by byla fakt veliká škoda! I když právo na to samozřejmě máš, ale to mají i neodborníci – nestavaři. ;) Nějaká malá malinká stavbička by byla fajn! I archiv je prima!
    A že tam nejsou žádné černé ryby, to by bylo dobré prověřit. Já má s jednou takovou chudinou vyděšenou, zbloudilou ve zkalené vodě mezi povykujícími plavci i neplavci svou zkušenost, a nebyla dobrá. :D M.

    OdpovědětVymazat
  22. Jo, jsem pro to, něco přistavět a zvelebit.
    Kdo sem má furt chodit naprázdno.

    OdpovědětVymazat
  23. Jen tak mimochodem, je teď pro stavební práce velice vhodné období, Jirko. Tedy myslím, že je potřeba využít hezkého počasí, než začne mrznout! Ne? A pak je tu další důvod - co tak malou, malinkatou stavbičku při příležitosti výročí 2 let 2 měsíců a 22 dnů bez článku. Určitě bych ještě pár dalších důvodů našla, je-li to málo. :)
    I v případě, že se stavět nebude, přeju krásný a příjemný podzim. M.

    OdpovědětVymazat
  24. Ahoj, začínám se trochu bát, když mě má někdo takhle přečtenýho :-) Zatím jsem si, jak je vidět, čas nenašel. Ale najdu. Díky za přání, pěkně to všude zrezlo, nejvíc přímo před oknem.

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Jirko*, bát se… :) tak to jo. Myslím, že mi někoho připomínáš, trochu jako bys mu vypadl z oka. A přečtenýho… to ne. Přečtený mám jen to poslední datum. ;) Jinak skoro nic. M.

    OdpovědětVymazat
  26. P.S. Ještě... ta chudina dole je v trestu? Nemohla by dostat zpět nějakou barevnou společnost? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. aha... chvíli mi trvalo, než jsem pochopil :-)
      Všimla sis, že jí to vždycky sežrali, než k tomu stačila připlout? :-)

      Vymazat
    2. :) Velice rychle jsi pochopil.
      Jo, všimla jsem si,... asi mám dobře přečtený i to akvárium. ;) Hmm, něco se vylepšit dá. To je fajn. :) M.

      Vymazat
  27. Odpovědi
    1. ahoj, komentář za pět minut dvanáct... :-)

      Dělám si pořádek... v hlavě i na stolech, nedaří se mi to.
      Napíšu. Chvilku po tom, co to zas půjde.

      Vymazat
    2. To jsem ráda. Budu čekat. :-)

      Vymazat
  28. Čááááu Jirko*! Co asi děláš...! Co vaříš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Liško, mám komplexy z hyperaktivních lidí, jako jsi Ty :-) Vnímám velký kontrast s mým trestuhodným utrácením času a nicnedeláním - respektive s "máloděláním". Žiju ve zvláštním úsporném módu, ve kterém se snažím nic nepotřebovat. V mnoha směrech. Není to dlouhodobě udržitelný stav, naštěstí :-)
      ...a vztahuje se to i na vaření samozřejmě :)

      Vymazat
    2. Liško, doufám, že jsou ti smajlící dostatečně vidět! :-)

      Vymazat
    3. Podle Saula by byly málo žlutý. :-)

      Vymazat
    4. Asi je to relativní, protože já mám mnohokrát týdně pocit, že "trestuhodně utrácím čas a nicnedělám, resp. málodělám."
      A nevařím už nic.
      ono to přejde :-)
      Takže určitě budu zas někdy vařit.

      Vymazat
  29. Určitě to je relativní. Subjektivní vnímání se neobejde bez neustálého srovnávání, nejde se tomu vyhnout - původně jsem myslel, že jo. Když už nic jiného, tak člověk doběhne sám sebe, a tak jsem se snažil udělat větší odstup (mylně pokládaný za nadhled) - a povedlo se! Jenže se mi to moc nelíbí :) Sice nejsem hnaný vzestupnou křivkou grafu výkonnosti, ale občasné zlepšení není naškodu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. " a tak jsem se snažil udělat větší odstup (mylně pokládaný za nadhled)"
      Ou, dobrý vhled...

      Vymazat
    2. Hm, něco jako.. ztráta spojení - i kdyby to ten nadhled byl, nestojí zato.
      Zítra zrovna budu mít jednu zkoušku dospělosti, jsem zvědavý, jak to zvládnu - myslím průběh, ani ne tak výsledek. Souvisí sice s prací (pohnojenou), ale ten princip je furt obecně použitelný. To jsem zvědav, co se zase o sobě dozvím :)

      Vymazat
  30. hergot, kdo mi tam dal ty potvrzovací obrázky ke komentářům? Přiznejte se! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blogspot. Jako všem na blogspotu. Jako to, co bylo jedna z posledních kapek, po kterých jsem odsud odešla.
      http://rulisa.blogspot.cz/2015/07/nedelni-cervencova.html#comment-form

      Vymazat
  31. Co ta zkouška dospělosti, Jirko*?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cítil jsem se trapně, jako při většině mých zkoušek dospělosti. Nebylo to příjemné, protože jsem neměl žádný manévrovací prostor. Ale vzhledem k chování ostatních, to proběhlo taknějak v profesionálním módu. Byla to trojstranná schůzka, kde byli dva proti jednomu (mně). Udělal jsem chybu a poškodil obě strany, měl jsem připraveno určité množství másla na hlavu a bál jsem se, aby to nepřekročilo únosnou mez, ale nakonec jsem ho nepotřeboval. Pravděpodobně ocenili, že jsem se neotočil k problému zády. Vadilo mi, že se zákazník vyhýbal očnímu kontaktu (je opravdu naštvaný a byl to výraz určitého pohrdání), bylo zajímavý, jak to za chvíli přejde i na ostatní, když jeden začne - s tím kontaktem, ne pohrdáním.
      Akorát to nemělo ten zmiňovaný výsledek - sice mě předtím tolik nezajímal, ale potřeboval bych teď vědět, kolik to bude stát. Peněz, důvěry, zakázek.

      Vymazat
    2. Jéje, to mi připomíná moje průšvihy v prosinci a schůzku minulý týden... tam všichni zúčastnění byli skvělí, věcní, žádné hnusné výčitky a pod., i když by mohli.

      Vymazat
  32. Jenže to pohrdání z nasranosti, kterou zákazník obtížně ze slušnosti skrýval, nešlo skoro vydržet. V podobných situacích mám v poslední době konečně chuť mít svoje věci hotový - ne kvůli jejich "hotovosti", ale že se do mě nebude nikdo navážet, vyčítat, znepříjemňovat další žití a fungování. Bez toho mám chuť do další akce sotva poloviční.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Téda, mně blesklo: a co udělat nějaký jiný, nový věci, něco úplně jinýho jentak a třeba to půjde dělat včas, když to bude nějaká zábavná činnost nebo činnost se smyslem nějakým aktuálním, ne vyčpělým...

      Zrovna jsem včera přemýšlela, jak nakládám s nepopulárními činnostmi a jestli náhodou po čase tak nenakládám i s těmi, které mě bavily.

      Vymazat
    2. Ano, přenáší se to na všechno - akorát nevím, jestli udělat něco místo toho, nebo vedle toho.

      Vymazat
  33. Našla jsem vtipné video o prokrastinaci, je to s titulkama. Zatím jsem ho dokoukala jen do 6.minuty, ale dobrý, jdu pokračovat v koukání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo pardon - tady je ten odkaz:
      https://www.youtube.com/watch?v=arj7oStGLkU

      Já jsem asi prokrastinovala a nedala ho sem hned nebo co :-DDD

      Vymazat
    2. Tak jsem ho konečně dokoukal, po třech týdnech :-)
      Je dobrej. Je vidět, že ví, o čem mluví. Sice mi nejdřív přišlo, že zase všechno vztahuje na období studia, jakoby prokratinace byla výsadou studentů a týkala se jen počátečního vývoje člověka, kdy se chyby zvláštním způsobem promíjejí, ale nakonec to zachránil přechodem do reálu.
      Čtverečky jsou až depresivní teda... málokdo to bude chtít vidět názorně - nevím, ale asi bych si podobný znázornění radši nedělal... anebo jo? :-)

      Vymazat
    3. Tvoje "až depresivní čtverečky" mě zaujaly, ale ztratit u videa 14 minut života jsem nedokázala. Začínalo to tak zdouhavě. Dopřála jsem mu jen bleskovou lustraci ;)a čtverečky jsem v závěru objevila. No, doporučila bych všem :)rychle zapomenout na čtverečky i video a raději rychle realizovat to, co opravdu chceme... myšleno jen a jen v dobrém. :) Monika

      Vymazat
    4. Jo, je to zdlouhavý. Spouštěl jsem to video asi pětkrát, než jsem došel na celou délku, ale vždycky od začátku. S vyplňováním čtverečků se musí opatrně, aby neměly moc dlouho stejnou barvu. A taky aby se nevyplňovaly zpětně, a moc velkým odstupem.

      Vymazat