Souška

Sice stále platí, že úroveň školy stojí a padá s konkrétními lidmi, kteří se na tvarování nových lidí podílejí, ale pořád častěji se na vlastní oči přesvědčuji, že školství jako takové jde v určité věci neskutečně dopředu. Myšleno správnou cestou.

Nedostatek volných radikálů

Před pár dny jsem potkal známého a bavili jsme se, mimo jiné, o potvrzení trestů "krátkovlasích vítkovských žhářů". Právě zakončuju téma naplněných věznic reklamní parafrází, že "to způsobí nedostatek volných radikálů" a všimnu si čehosi barevného na okně nad našimi hlavami, vytřeštím oči, můj protějšek se otáčí, kam to koukám a oba naráz vybuchujeme smíchy. Pro tentokrát ten přetlak odnesl kamarád spuštěným švihadlem u nosu a já mít umělý zuby, tak už jsou venku...

(C)hořím

Hodne lidi tvrdi, ze clovek se zastavi az z donuceni. Sice tomu porad neverim, ale nekdy to docasna pravda byt muze (usmev).

Treba ted. Po dlouhe dobe jsem opet neodmitl nabidku beztrestneho lezeni v posteli a prestoze znam mnohem prijemnejsi zpusoby nakazeni, tak si celkem lebedim. Snizily se mi totiz naroky a nic mi nechybi. Na dosah prave ruky dve oloupane mandarinky, jedna oplatka oriskova a bylinky v horke vode, pri leve ruce sklenicka se zdvojenym Jamesonem. Jak vidite, volim radeji alternativni lecbu :-) A funguje to. Horecky jsem se zbavil pred tremi dny zazvorovym cajem - lidi to je sila - zvlast, kdyz neznate pomery a presvihnete davkovani - sice vam jezdi huba sejdrem a nehty opisuji osmicku, ale behem nasledujicich dnu uz jen pozorujete bacily, jak v zachrannych modulech, pravidelne splachovanych k rannim jizdam do Hamburku, opousteji v panice vase telo :-) Ted se jeste potykam s kaslem, ale ten je nezbytny k omluvnym hovorum, kdyz volaji zakaznici - bez nej bych uz nemohl lezet a mne se jeste chce.

Jinymi slovy: "Jsem spokojeny. A je mi jedno, ze nevim, jestli je to dobre nebo spatne."

P.S.: Co delate s nohama, aby vam, coby podpery pod notebookem, neujizdely po prosteradle?

Auto, Anna, Líza...

Poslední dobou nabývám dojmu, že jsou lidé při svém filozofování o bytí i nebytí, nezdravě zatížení utkvělou myšlenkou, že jejich existence má nějaký vyšší smysl. Některé indicie z mého života mi ale neustále dávají najevo nezlomný fakt, že jsem taky jenom člověk, a tak se čas od času podobné deformaci těžko vyhnu.

Opět

Já vím, už se to dá nazvat úchylkou, nebo v lepším případě zamrznutím na jednom bodě, ale opět jsem si nemohl pomoct a musel si tam stoupnout a mačkat spoušť. Ve snaze najít si nejlepší místo, jsem se dostal až úplně dopředu, což se ukazuje jako chyba, kterou je protkaná celá letošní série - moc blízko, takže tentokrát je to o detailech. 

Opice

Koncem týdne jsem na ulici potkal chlápka, který ráno spěchal do práce. Trošku supěl, protože evidentně nestíhal a v rukou nesl klec s nějakým chlupatým chumlem, ve kterém jsem po chvilce poznal vystresovanou opici. Tedy vypadala tak. Miska se žrádlem nadskakovala, pítko s vodou trochu šplíchalo kolem a já jsem jenom přemýšlel, jakou formou o tom napíšu na blog. 

A teď mi řekněte, kdo z nás je horší... 

Je a není

Při návštěvách úřadů jsem si už zvykl na spoustu věcí, takže když nám občas tvrdí, že něco, co je, tak vlastně není, mě už moc nepřekvapí. Ale po přečtení takových příhod, jakou je i barmančinna epizoda, si člověk občas uvědomí, že si v tomhle prostředí fakt nesmí být ničím jistý.

.

Záhada teploměru

Předtím jsem to neměl moc ve zvyku - snad proto, že jsem neměl teploměr, a vpodstatě mi bylo fuk, jak je venku - ale poslední dobou před odchodem do práce zavadím pohledem o displej takové té meteostanice s bezdrátovým čidlem, položeným na vnějším parapetu okna (dali mi to darem). Fungoval celkem normálně, ale po několika špatně odhadnutých ránech (né ránách) pár dnů dozadu jsem se celkem klepal, protože mé oblečení bylo nepřiměřené tomu, co se venku dělo. Můj mozeček vydedukoval, že to bude "asi ňáký rozbitý" a začal jsem zkoumat obě části přístroje. Vzhledem k tomu, že kromě roztřískání celého výrobku můžete maximálně vyměnit baterky, tak jsem vyměnil baterky a zase se chvíli oblékal podle teploty, tlaku a rosného bodu. V pondělí bylo 13° a dneska dokonce 17°C, to všechno kolem sedmé ráno!, takže zase kosa samozřejmě a já ji klepal celé dopoledne. I tentokrát jsem totiž odešel v "jarním modelu" a než jsem dorazil do kanclu, bylo jasné, že budu kupovat nový teploměr, protože sedmnáctistupňová fikce byla zase úplně mimo realitu.

Jéénže...

Sedím si takhle po obědě za oknem (vevnitř) a relaxuju (ano, je to opět na záchodě) a najednou se místností mihne stín. Zjišťuju, kde co lítá a ona je to naše kočka polodomácí. Rozvaluje se za sklem a nenápadně sonduje mezi žaluziemi, jestli nemám náhodou poblíž sáček s masem, co jí tak chutná, i když samozřejmě naoko těžký nezájem. "No nic, holka, nemám ani maso, ani čas, musím zase do kanceláře, dobře to tady hlídej", řekl jsem v duchu a ztratil se jí z očí.

Vzhledem k tomu, že mé myšlení má trochu problém s pozvolným najížděním a některé věci mi docházejí až po (díkybohu aspoň to), tak jsem se doslova plácnul do čela až kdesi v parku.

Takže záhada teploměru je zlomena. Teď pro změnu začínám řešit, co si počnu s podchlazenou kočkou.