Bylo - nebylo, žilo se - i nežilo...
a uprostřed toho všeho jeden člověk, říkejte mu jak chcete,co nebyl jiný, než ostatní. Nemohl být, i když chtěl. Myslel i dělal různé věci jinak a všichni byli proti. A tak se stalo, že se jednoho dne proti nim ostře ohradil.
A v té ohradě žije dodnes...
A o tom to právě je, aby se už nikdo nikdy nemusel ohrazovat pro odlišnost. Dlouhá cesta proti zdi, proti ohradám...
OdpovědětVymazatA trochu mi to připomnělo Wildeovu pohádku Sobecký obr, ten se taky ohradil, ale strašně dlouho mu to tak vyhovovalo. Až si banda dětí postavila hlavu a přesvědčila ho o opaku. :)
OdpovědětVymazatAť na to koukám z kterékoli strany, pořád mi vychází, že "vina" je na straně ohrazujícího se.
OdpovědětVymazatNikoho neotravuje a nikdo neotravuje jeho.
OdpovědětVymazatNikoho nepovzbuzuje a nikdo nepovzbuzuje jeho.
OdpovědětVymazattaky tak. Tahle zed je zjevna a je v ni otvor kterym lze vstupovat a vystupovat. Jsou zdi ktere nejsou videt. Nejsou videt dvere a ani okna. Jen je citit zed.
OdpovědětVymazatKdyž je zeď jen cítit, tak člověk aspoň vidí, co se za ní děje :-) Ale ohrada, ta je blbá už v tom, že bere možnost srovnání a orientace v okolí. Pak člověk podléhá vlastním iluzím a vysvětlení, respektive je má zkreslené.
OdpovědětVymazatjmenuji se Eliška...
OdpovědětVymazat:-) neboj, to nebylo v L. :-)
OdpovědětVymazatto je výborné...,o)
OdpovědětVymazatHezky, Nora má profil u bloggera.com :-)
OdpovědětVymazat