neděle 7. března 2010

Pokrok

Už jenom když se podívám na to slovo - POKROK - tak mi prostě nesedí. Je to nějaká přidaná hodnota k normálnímu kroku? Je to povinnost udělat něco navíc oproti tomu, to udělat chci? Spíš mi to zní jako škatulka z hudební branže... Ani encyklopedicky moudrá kniha (čti "wikipedie") ten výraz nijak nevysvětluje, dokonce není ve slovníku cizích slov, z čehož můžu vydedukovat, že by nám pokrok neměl být cizí. A přesto je. Alespoň mně.
Je mi jasné, že člověk se musí hýbat, jinak zakrní, zahnije a začne smrdět sám sobě, ale nemyslím si, že by zrovna tohle mělo být nazýváno pokrokem. Mám na mysli něco jiného - tu podřízenost celého (našeho "civilizovaného") světa vydělávání peněz. Prostě mě naštval fakt, že mou televizi, která polovinu svého života proležela bez šťávy kdesi za skříněma, musím, jako údajně neopravitelnou, vyhodit i se všema součástkama, které jsou určitě ještě použitelné. Proč mě někdo nutí, abych si koupil nový počítač, protože ten starý už nezvládá nové hyperfunkce softwaru, který používám ke své práci?! (čti "k vydělávání mých peněz"). Proč po mně "můj" pekař každým druhým rokem chce o třicet haléřů víc za rohlík? Proč jsou automaticky navyšovány mzdy státních úředníků, kteří mají úplně stejný popis práce jako vloni? To je ten pokrok?
Chytrá kniha mi pak dává za vinu, že se neustále zvětšuje můj "spotřební koš", čímž ovlivňuju deflátor HDP a neustále posunuju státní ekonomiku neodvratně k řitnímu otvoru. Ale "já sem nevinnej!", vopravdu... A tak se ptám: "Kde se to zastaví?!" (lehký úsměv).
Příčinou krachu na burze v Novým Yorku třicátých let, byla prý velká mezera mezi skutečným majetkem a jeho vyčíslením v akciích, kdy lidé vlastnili spoustu majetku na papíře, aniž by strčili ruce do pracovního procesu a něco konečně sami vyrobili. A světe div se, ono to nefungovalo! A kam jsme se dostali dneska? Řekl bych, že nejsme daleko od stejných principů zkaženého postupu. Spousta lidí se chce přiživit na cizím produktu a neušpinit si končetiny, ale pak se diví, že se ta "facka" v podobě ostrých loktů a ukusování většího dílu koláče se dostane zase obloukem k nim.
Tím nechci proboha tvrdit, že za komančů jsme se měli líp, to zas ne - jestli něco nesnáším, tak je to věta "Dřív to bylo lepší", na tu jsem si vypěstoval určitou formu alergie, ale přeci jen... lidi byli nějakým záhadným způsobem "donucení k aktivitě" a vnímali víc jeden druhého (i když kolikrát jenom kvůli práskání a pomlouvání). Komunistická ekonomika s sebou nesla základní znaky, jednoduše vysvětlené sedmi divy komunismu, nedávno jsem je četl u tulení mexikánky a bez dovolení si půjčuju :




1. Všichni mají práci.
2. Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje.
3. Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%.
4. I když je plán plněn na 100%, není nic k dostání.
5. I když není nic k dostání, všichni všechno mají.
6. Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, každý krade.
7. Přesto, že všichni kradou, nikde nic nechybí.


--
...ať už je to otázka režimů, ekonomických postupů, nebo obyčejných lidských vlastností, které skrytě nebo přiznaným způsobem tvarují všechno okolo - já pokrok, tak jak je prezentovaný dnešní společností, prostě nechci. Chci zůstat na místě, které jsem dosáhnout chtěl a dosáhl. Bez sledování určitého opovržení ostatních. Tam, kde se cítím spokojený a funguju. Tam, kde stíhám věci kolem pochopit a dostatečně vnímat, ne je pořád jen dohánět. Kdysi jsem se vás ptal, jestli jste viděli film Záhrada. Ta hlavní postava... to jsem já. Vlastně, chtěl bych být. Pěkně si to dát pomalu, polopatě... hlavně pořádně. Všimněte si psané diskuse na právě odkazovaném filmu. Někdo si nic neodnesl (jakobychom vždycky museli) a někdo se v tom rozpustil v podobném duchu, jako mé vnímání pokroku, který dokonce označil jako "úpadek lidskosti".






16 komentářů:

  1. Hezky napsáno! Uplně mi mluvíš z duše. Jenom bych to asi nenazval pokrokem- já to slovo vnímám jako krok vpřed jakýmsi správným směrem. To co popisuješ ve článku bych nazval vývojem- ten není nutně doprovázen pokrokem. Vývoj a pokrok jdou ruku v ruce snad jen ve vědě. Možná proto má dost lidí tendenci považovat pokrok ve vědě za záruku pokroku v běžném životě... o čemž by se dalo polemizovat, že?

    Ad "Spousta lidí se chce přiživit na cizím produktu a neušpinit si končetiny..." Absolutní souhlas:-) Někdy se dojímám nad absurditou dnešního stavu věcí. Například znám dost lidí, kteří bydlí v domku se zahradou a stěžujou si, že ty brambory z obchodu se nedají jíst a marmeláda je drahá jako šlak. Tohle mi hlava nebere... oni se ti lidi nechtějí ušpinit ani na vlastním produktu!:-)

    Naprosto mě dostala odpověď na otázku proč teda nezavařuje ovoce když má obrovský sad- "protože, radši strávím čas potřebný na zavařování v zaměstnání a pak si za tyto vydělané peníze koupím marmeládu v obchodě" Uff... asi mi opravdu něco nedochází.

    Na to obvykle následuje dotaz: je lepší vydělávat 50 000kč a být v práci nonstop, nebo "mrzkých" 15 000kč s dostatkem volného času (třeba na ušpinění si rukou). Tak nějak pozoruju, že dochází k inflaci času- lidi si ho váží čím dál méně.

    A zahrada je výborný film!

    OdpovědětVymazat
  2. :-) moc se mi libilo. Pripomina mi to zaverecnou scenu z hry Jakub a jeho pan od Kundery, kde "pan" rika: "vpred!" a ukazuje pred sebe, a pak ukaze doprava (nebo doleva ;-) ) a rekne zase: "vpred!" a nakonec se otoci a ukaze za sebe a nejiste pravi: "vpred.." ....protoze kde ono to vpred vlastne je?

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna včera jsme se se spolubydlící bavily o moci myšlenky a přes to jsem se nějak dostala k podobnému vyjádření o poktoku: že je brán jako samozřejmost, vyhazování věcí, nové a nové verze, které slouží rok dva (auta, počítače, mobily...) a funkční se vyhodí :(

    Jako zásadní na tom vnímám to, čemu říkám "balamucení přítomností": ve společnosti vzniká dojem, že takovýhle druh pokroku je normální, běžný, byl tu vždy. Ale on je tu jen pár desetiletí, hajzl!
    A někteří méně vnímaví se vezou, nepřemýšlejí otom. Prostě jedou. Nositelé pokroku??!! Ne. Konzumenti. Pasivní.
    Ale je to složitější, promíchanější...

    OdpovědětVymazat
  4. chachá, dobre tema.
    Ze zivota.
    Vse ma dve strany. tu hezkou a tu osklivou. Hezkou nejak bereme automaticky a tu osklivou kritizujem.
    ale obe tak nejak spolu souvisi.

    Dokonce nosim obnosene obleceni po cizich lidech. ale kdyz si muzu vybrat mezi starym trabantem a novou oktavkou, dam prednost oktavce. Citim se v ni bezpecneji.

    Nene, pookrok prinasi i komfort. Jakmile se neco prehoupne pres horizont komfortu tak je z toho pakarna. Ale jinak si podle me clovek zije komfortne. JInak by cela ta masinerie nemela sanci.
    Clovek si zije komfortne a nudi se u toho. A z ty nudy pak vymysli jak zabije volny cas. A vymysli pak takove ty ptakoviny jako modu, a televizi ale i kreativitu. Proste cokoliv co mu zkrati volnou chvili.
    nemyslim si ze jsem mensi konzument nez jini. timze se nehonim za modou a nemam nejnovejsi modely nic nevyresim. Konzumuju jine veci. treba pohodli. nebo ekologii. nebo zdravy zivotni styl. nebo duchovno. nebo soucit ke svym bliznim. nekdy mi jde z toho hlava kolem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Miro - právě to zaměňování vývoje za pokrok jsem měl na mysli a napsal jsi to výstižneji tou "zárukou pokroku v běžném životě...". A to zmíněné chození do práce "protože potřebuju peníze na marmeládu", to je kapitola sama pro sebe, to se mi vždycky otevírá kudla v kapse - je to i případ mé sestry, bydlící na vesnici v krásným prostředí s obrovskou zahradou. Vždycky se tam pěstovala spousta ovoce a zeleniny, po zahradě, ve speciálních ohradách, pod kterými protékal "bypass" z přilehlého potoka, se rochňali kachny a spousta dalšího... Teď nemají ani prase ve chlívku, což bylo považovaný za nutnost. Všechny boudy, králíkárny a další obytné zvířecí přihrádky, nahradil přístřešek pro auto. Nikdo z její rodiny nemá ruce dozadu, ale přesto se nějakým zvláštním způsobem i do těchto končin dostal ten punc marketového výhodného nakupování, místo "nezajímavé dřiny" na vlastním. Mně se to říká - já jsem městský fracek, který má všechno u nosu, ale to mi ještě víc odělí ten pohled zvenčí na věc, která doznala tak razantní změny.
    A to vydělávání 15 tis místo 50, to praktikuju přesně já a vypadám před ostatními jako blbec :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Terezo, ahoj - pěkná scéna :-) Vidím to před sebou... jak z divadla Járy Cimrmana :-))

    Liško, jo, to je míchanice největšího kalibru :) akorát nevím, jak se z toho dostaneme, protože ve vlastní vůli lidstva se mi moc věřit nechce, to se spíš přikláním ke klasickým donucovacím prostředkům - dokud to není z donucení, proud se ubírá jiným směrem. Nezbývá než doufat, že ten donucovací prostředek nebude bolet až tak moc, jako třeba hlad, nebo válka, i když to ubíhám zase až moc dopředu (snad tedy...). Mně se "líbí" (ironický smajlík), jak se vzletně třeba mluví o ekologii, nutnosti šetřit náklady, ale na druhé straně se extrémně zdražuje, protože ta vrstva lidí, která pracuje na straně dodavatelů té snižované energie, nemá na chleba :-) Setkávám se s tímhle u své práce s nepříjemnou pravidelností.

    Ratko, přesně. Výroba volného času versus zabavení se v době volna :-) "Tento megakráječ vám ušetří půl hodiny klasického krájení a vy si můžete dopřát relaxaci u poslechu rádia, které přikládáme zdarma jako bonus k právě zakoupenému." :-)
    Ano, žijeme si komfortně a jednou se z toho zcvokneme. Možná že i dvakrát ;-) Postupně zjišťuju (rovná se objevení Ameriky), že se lidé dělí na ty, které umí řídit svůj čas bez ohledu na to, jestli je to pracovní, nebo odpočinkový a přemění ho na "zážitkový" - a pak na ty, kteří to neumí a jsou odsouzení k nekonečnému stěžování si (cha, třeba formou článků na blogu:) a závidění té první polovině, přehnaně řečeno :-) Ten rozdíl ve stylu konzumace jsi napsala dobře - souhlasím, že se dá využít nová věc i správným způsobem, akorát při tom rozlišování, jestli jsem tu míru už nepřekročil, mi taky jde hlava kolem :)

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní12.03.10 9:05

    Když jsem četla článek, tak jsem sledu myšlenek rozuměla, u komentářů o vývoji a pokroku ě to nějak zmátlo. Ten argument o vydělávání peněz na nákup marmelády, ač vlastním sad, je jedním z opakovaných klišé, které jsou PRONÁŠEJÍCÍMIstereotypně pokládány zA PROMYŠLENÉ A VĚCNÉ, ALE JEVÍ SE blbé. Akorát že já nejsem dobrý zahradník, nikdy se nám skoro nic neurodilo.Zahradu jsem, dávno, viděla. Takovej poklidnej film...marcanov

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní12.03.10 9:09

    mělo tam být mě to zmátlo. Blbne nám klávesnice. Marcanov

    OdpovědětVymazat
  9. Teď možná nerozumím komentáři úplně správně já :-) Pokusím se odpovědět tak, jak jsem pochopil - Mně nevadí, když leží zahrada na čas ladem (vlastně viz zmiňovaný film), ale problém přichází ve chvíli, kdy si ten samý člověk stěžuje, že "je těžká doba" na to, aby se staral o svoje, když musí dělat, aby měl peníze. Stane se obětí dnešního náhledu na konzumní svět, kdy si závidíme materiální výhody a snažíme se jich taky dosáhnout, aspoň z poloviny například. Marketingově se firmy opírají o základní lidské vlastnosti, které samozřejmě nejdou švihnutím proutku zmizet - ostatně pozlátka tady byla, historicky vzato, vždycky a chalupu šlo prohrát v kartách stejně jednoduše jako dnes. Spíš je to o tom nesnažení se. I když si teď trochu protiřečím, protože to moje (z článku) "zůstat si na stejném místě" nesnažením se hodně zavání. Obávám se, že motám dohromady víc věcí, ale... nemusím dělat marmeládu, pokud najdu jiný způsob, jak "se zabavit", spojit příjemné s užitečným a hlavně nenadávat na nedostatek příležitostí. Dneska se všechno hrozně spojuje s penězma, to mi vadí. Byť musím uznat, že dobrým příkladem určitě nejsem. Například jsem si chtěl zkusit vyrábět sýr. Ještě jsem to neudělal. Zatím. Ale teoreticky jsem připravenej :-)

    OdpovědětVymazat
  10. výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově
    výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově
    výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově
    výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově

    a nejvýkonnější mozky na tom dnem a nocí pracujou
    výhledově
    a každá generace je o trochu šťastnější než ta před ní
    výhledově
    a je třeba překonat ještě strašnou spoustu překážek
    výhledově
    ale my ty překážky určitě překonáme - prý
    výhledově výhledově výhledově!

    už vidím ty pevné
    a nerozbitné
    a nepromokavé
    a dokonale symetricky šťastné krychle!

    výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově - v týhle divný době asi ne
    výhledově budeme všichni šťastní
    výhledově - v týhle divný době asi ne

    asi ne
    asi ne
    asi ne
    asi ne

    OdpovědětVymazat
  11. Slovu pokrok že nerozumíš, jsi říkal?

    Podle mě je to "krok po kroku", vývoj kousek po kousku, krok následující by nemohl přijít bez kroku jemu předcházejícího. Nejsou to skoky, ale pokroky. To slovo to pěkně trefně vyjadřuje, ne?

    OdpovědětVymazat
  12. Mně se nelíbí :-) ale pravděpodobně to bude tím, že si pod tím asociuji něco jiného, než bych měl. Nelíbí se mi, co se dneska pod ním prezentuje. Ten vývoj, jak psal Mira, bude přesnější výraz. Významem tedy.

    OdpovědětVymazat
  13. Jirkoˇ,to nebyla polemika. Ten argument nezavařuju, protože si to žu koupit, jsem v tom směru in, jsem napsala, jak jsem ho zaslechla a připadalo mi, že kdyby mluvčí zavařovala, hodnotila by se jako mimoň. Protže ona stráví čas rozuměji. A je tvůrcem a obětí klišé nebo stereotypu.
    A ty marketingové firmy a jejich nabídky - to za chvilku bude zabírat jen na děti, a budou muset něco vymyslet, aby i jim mohly legálně nabízet. Dneska i telefonem ze Slovenska nabízely napařovací žehličku. Už skoro nežehlíme, tak se chtíč neprobudil.
    K pokroku nemám nic, protože hromadění věcí pokrok není. ozitivní vývoj je novej, šetrnější způsob operace, třeba.marcanov

    OdpovědětVymazat
  14. zijeme onbecne v bludu. co se ma nebo nema. zda se ma nebo nema zavarovat nebo odpocivat nebo ... cokoliv. i to pozitivni se stava bludem v monete kdyz to nevychazi z nasi potreby nybrz se to ma...
    ja uz delsi dobu tocim se kolem tohodlenc tematu a zda se ho chytam konecne za pacesy.

    nikoliv delat jak se ma, nikoliv odmitat co se nemy nybrz jen a jen naslouchat sam sobe. nezavisel co rikaji jini. taky se to rika...
    ale kdyz se skutecne zacne podle toho zit. je to krasa :o))) a pochybnosti mizi. proze zustava to co citim.

    OdpovědětVymazat
  15. ...a dělat to bez ohledu na svědky kolem - tím myslím takový ten zvláštní, často se vyskytující druh samochvály, kdy člověk šikovně zajistí, aby to jeho "dobré konání" někdo viděl, že by bez toho nemělo cenu. Aby ho někdo mohl pochválit, nebo aspoň být tím svědkem, se kterým se podělí. To zní sice samozřejmě, ale často to vídám kolem... i u sebe a zbavit se toho není tak lehký.

    OdpovědětVymazat
  16. jojo, i takovy ten zavan uspokojeni z vlastniho "dobrokonani". ZA to se skvari v pekle :o)

    OdpovědětVymazat