úterý 10. února 2009

Sen na dnešek

Měl jsem sen. Mívám sny často, ale tenhle byl natolik zvláštní, že se mi promítnul do dalšího dne, kdy jsem o něm musel přemýšlet a až potom mi došlo něco, co mi mělo pravděpodobně docvaknout ještě v noci (anebo jsem to zapomněl a musel na to přijít znova).
Probudil jsem se (v tom snu) a odešel z místa, kde k probuzení došlo. Úmyslně to popisuju jako "místo, kde k probuzení došlo", protože to místo nemůžu popsat. Ne že by ta scéna nebyla popsatelná, ale není co popisovat - nebylo tam nic, ale vůbec nic. A to jsem si právě uvědomil až později, kdy jsem byl už vzhůru. Neviděl jsem svoje ruce, nohy, jen jsem prostě viděl a šel. Ani jsem nic neslyšel. Jen nahoře modré nebe s bílými mraky. Po chvíli jsem přišel do nádherné krajiny, která je k vidění v přírodopisných dokumentech. Ukázkové počasí a stále to modré nebe s bílými mraky. Nohy a ruce pořád nikde, stejně tak celé tělo, ale už jsem měl něco kolem sebe - tu přírodu. Stromy, keře, potom něco jako step, porostlá nízkými rostlinami a všude dokola hebká tráva. Na pohled hebká - sáhnout a přesvědčit se jsem neměl čím. Rozhlédl jsem se po krajině a připadlo mi, že jsem tam, kde to dobře znám (podle kopců, svahů, prostě terénu), ale s tím, že tam nejsou žádné stavby. Žádné stavby, takže ani silnice, sloupy elektrického vedení, prostě nic, čistá (a pěkná) krajina. Po člověčích zásazích ani památky. Lidi taky žádní. Jako lusknutím prstů zmizeli se vším, co vyplodili. Jako by jim ta krajina byla zakázaná, jako bych měl jen já tu šanci, ale jen vidět. Vidět a zapamovat si to, abych mohl napsat a vyřídit vám tuhle scénu. Připadal jsem si jak poslední živý, který byl z milosti propuštěn pro to, aby informoval lidi v "nezasaženém území", které přijde na řadu potom, jestli to správně nepochopíme. Příjemný pocit z prostředí se změnil na nepříjemný.

---

...a celé dopoledne jsem o tom snu přemýšlel. Hlavně o tom, jak se mi příjemné scény naráz změnily v nepříjemný pocit, aniž by v obraze k nějaké negativní změně došlo. Jednak jsem "přišel" na to, že ten pohled vypadá úplně stejně, jako ty internetové fotorealistické prohlídky (zkuste třeba tady, taky nebudete mít žádné nohy, ruce, jen uvidíte (a tu lavičku nevnímejte) - zkuste režim celé obrazovky), ale hlavně mi vyjelo odůvodnění nepříjemného pocitu. Začal jsem mít na konci snu dojem, že takhle krásná krajina nemá opodstatnění, právo na svou existenci, když není nikoho, kdo by její krásu viděl, nebo mohl jinak použít. Sebe jsem mohl vyškrtnout, já byl jenom pozorovatel z povinnosti. Najednou mi došlo, jak je člověk namyšlený a myslí si, že je tady všechno jen pro něj, protože žádný jiný důvod není dostatečně přijatelný (vím, "objevný" zážitek, ale mám na mysli spíš svou reakci ve snu). Měl jsem strach, že nemám ruce, že nemám nohy, že mám omezené schopnosti, kvůli kterým můžu jen pozorovat, ale nic víc. Navždycky.

6 komentářů:

  1. Anonymní11.02.09 9:56

    Podobne pocity jsem mivala kdysi ve snech, kde jsem byla sama. nadherna krajina a jen ja a nikdo jiny. Tohle me desilo. Uvedomila jsem si, ze nedokazu zit sama. Ze jsem zavisla na lidech. Ze nemuzu byt sama. Ze jako jediny a posledni clovek na svete zhynu hroznou smrti z osamelosti :o)) A je to tak dodnes. Potrebuji kolem sebe lidi. vic nez nadhernou prirodu.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, to je přesně ono! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mně se pocity mění v závislosti na proměně bytostí kolem mě. Když jsem ve snu v krásné krajině, většinou pastelově barevné, mírně kopcovité a lesnaté, je mi krásně a nemění se to. Ale když v tom snu potkám lidi, většinou se mění. K horšímu. Nebo do někoho jinýho, cizího, děsivýho, hrůznýho, odpornýho... Nebo do mrtvoly, třeba, žejo... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní12.02.09 1:42

    no jo..asi rozdíl mezi těmi, kdo chtějí být sami a kdo ne :-) ve snu tedy

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že jsem nikdy nechtěla být vysloveně sama. :o)
    Ale je fakt, že mi to ani nikdy nevadilo. Zle mi bývalo jen vedle někoho, s kým mi nebylo dobře, ale nemohla jsem (či neuměla) se... ho zbavit?
    Každý se bojí něčeho. Někdo samoty, někdo lidí. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Působivý sen!
    A jak je vidět, podnětný na obě strany - v té kráse i v té hrozbě, kterou představuje.
    Není "černobílý."

    OdpovědětVymazat